Šlechtična z pomezí

Autor: Amanda Scott

Překladatel: Olga Staníčková

Žánr: historická romance

Nakladatel: Oldag

Rok vydání: 2014

Počet stran: 288

Vazba: vázaná

Anotace:

Milostný historický příběh z konce 14. století. Půvabná a nebojácná lady Sibylla Caversová odmítla před oltářem tři muže, mezi nimiž byl i respekt vzbuzující Simon Murray, zeman z Elishawu. Poté, co jí Simon pomůže zachránit dítě topící se v ledové řece, Sibylla zjistí, že pohledný lord je jiný, než si myslela, a změní na něho názor. Přestože Simona Sibyllino odmítnutí stále bolí a je rozhodnut ji přehlížet, tvrdohlavá dívka ho zároveň fascinuje a probouzí v něm vášeň. Zatímco se napětí na anglicko-skotském pomezí zvyšuje a křehké příměří s Anglií je ohroženo, Simon a Sibylla se snaží chránit vlast, kterou miluje, a zároveň tím riskují své životy společnou budoucnost.

Pár slov o autorce:

Amanda Scott je autorkou více než padesáti čtenářsky přitažlivých a oblíbených historických romancí. Její příběhy se odehrávají ve Skotsku, které ji fascinuje již od dětství a odkud pocházejí její předci. Navštívila téměř všechna místa, o kterých ve svých knihách píše. Vystudovala britskou historii a žije ve ve Folsomu v Kalifornii. (přebal knihy)

www

„Neprovdám se za něho.“ Třikrát ta samá věta. Ve čtrnácti chtěli Sibylle – hlavní hrdince příběhu – vnutit manžela, kterému – s prominutím – koukalo parte z kapsy. O rok později se sice její nastávající zdál být vhodný – mladý a navíc i pohledný – jenže sňatek se Sibyllou považoval pouze za příkaz od krále. No a ten třetí? Tak v tomto případě se Sibylla ani neuráčila přijít do kostela. No, ani se jí nedivím. Připomínal mi Ivánka z Mrazíka. Úplně to vidím, jak se vzhlíží v zrcátku… Co by si počala s manželem, který by ji nejraději zamkl doma na petlici a dále si jezdil užívat na královský dvůr, kde by se čepýřil před královninými husičkami? Kdepak! Ještě, že měla v té době dost rozumu.

Sibylla to poté, co poslala k vodě hned tři nápadníky, neměla vůbec lehké. Noví jaksi nepřicházeli a ani ona nevyhledávala je. Jenže osud zamíchal kartami tak, že se přeci jenom s jedním ze svých minulých nápadníků setkala. A který, že to vlastně byl? Ten druhý. Simon Murray – teď již zralý muž, který si dobře – a nejenom on – pamatoval na onen den, kdy si ho dovolila ta drzá holka zesměšnit. A teď se jejich cesty znovu zkřížily a to za velmi prekérní situace. Budou muset spojit své síly pro záchranu dvou dětí. Dokáže Simon Sibylle odpustit, zapomenout na minulost a dívat se na ni jinýma očima, než tehdy?

www

Kam až moje paměť sahá, tak tohle byl můj první příběh od Amandy Scott. Šlechtičnu z pomezí bych zařadila ke klasické historické romanci. Nic nového nad sluncem, nic nepředvídatelného, ale přitom šlo o velmi vydařený příběh, který byl napsán velmi poutavě a četl se jedna báseň.

Hlavní hrdinka byla inteligentní, velmi odvážná a ctižádostivá žena, která si nebála dupnout i za cenu toho, že si na ni později boudou všichni ukazovat prstem. Ne ovšem všechny hrdinky byly takové jako Sibylla. Našly se tam i takové, které přesně odpovídaly trendům té doby: manželství = povinnost. Autorka si tedy v knížce zachovala zvyklosti doby, ve které se příběh odehrával, což rozhodně nebylo na škodu, ale takové hrdinky jakou byla právě Sibylla – silné a nezávislé – mám v knížkách ráda.

A jaký obrázek jsem si udělala na Simona? V jeho případě si dovolím citovat Sibylino přirovnání k hrnci, které ho podle mě přesně vystihuje: „To, jak v sobě napětí držíte, dokud nevybuchnete, mi připomnělo hrnec, v němž se něco vaří tak dlouho, až poklice pevně přilne k okraji. Opět jako Sibylla. Sympatický mužský se svými klady i zápory, který si tu roli hlavního hrdiny určitě zasloužil.

A co další postavy? A že jich tam bylo požehnaně. Kladných i záporných. Z těch vedlejších jsem si velmi oblíbila lady Murrayovou – Simonovu maminku, od které jste se dočkali nejenom spravedlivého pokárání, ale především drahocenných rad, porozumění a upřímného úsměvu. A ženich se hledal i pro Alici – Sibyllinu sestru a Rosalii – protentokrát Simonovu sestru. Líbilo se mi, jak jim Sibylla (a nejenom ona) pomáhala při výběru vhodného ženicha a naopak zase zaháněla ty nepravé.

www

A v neposlední řadě bylo hezké sledovat, jak se vyvíjel vztah hlavních hrdinů. Sibylla si uvědomila, že nemůže každého osočovat, aniž by něco provedl nebo řekl – a měřit člověka, aniž by ho poznala (a to samé platilo i pro Simona). Zkrátka, bylo to příjemné čtení o dvou sympatických lidech, kteří si k sobě snažili najít znovu cestu (uff, povím vám, že to ty dva tvrdohlavé mezky stálo úsilí až až).

Občas příběh zabředl i do jiných kolejí – politických. No, někdy jich tam na můj vkus bylo až příliš, ale dalo se to překousnout. Kromě samotného romantického příběhu, se mi velmi líbil i ten o dvou zachráněných dětech. Zpočátku by mě vůbec nenapadlo, že právě ti dva plaváčci (tedy především děvčátko Kit) budou hrát v příběhu tak důležitou roli.

www

I přesto, že byla Šlechtična z pomezí mojí první knížkou od Amandy Scott, mohu s klidným svědomím napsat, že jsem si autorku oblíbila. Bylo to především díky vykreslenosti postav, originálnímu námětu a ideálnímu prostředí: jak se jedná o Skotsko, nemůžu si pomoct. I přesto, že se pak příběh odehrával spíše na anglickém dvoře, tak tam to – pro mě nejlepší a nejromantičtější místo ze všech – prostě bylo. Máte-li rádi historické romantické příběhy se sympatickými hrdiny, ve kterých je místo i pro tajemství a intriky, rozhodně sáhněte po této knížce. A znovu si neodpustím to Skotsko – už kvůli samotnému prostředí si knížka zaslouží pozornost každé romantické dušičky.

Hodnocení: 4/5

Ukázka z knihy:

Mlha, která zahalovala obzor, se zvedla, než vyrazily, a na modré obloze se pluly bílé mraky. Vzduch byl vlhký, ale teplý, takže Sibylla si oblékla jenom světle růžovou tuniku a sukni. Vzala si ještě rukavice a síťku k čepci podle současné módy. Rosalie odmítla přehodit si přes šaty silný pléd, ale Alice si oblékla šedý vlněný plášť.

Obě dívky projevovaly větší zájem o krásnou krajinu a o muže, které potkaly, než o budovy, jež jim Sibylla ukazovala.

Kaple sv. Margarety se nacházela na nejvyšší části Castle Hillu. Vnější část nejstarší budovy v Edinburghu nebyla ničím výjimečná. Sibylla svým svěřenkyním řekla, že ji využívají členové královské rodiny, a potom je pobídla, ať se podívají dovnitř na sloupy, krásné vyřezávané motivy na polokruhové klenbě a prostor před oltářem.

O chvilku později vyšly ven a zůstaly stát u kaple. Přímo nad nimi se rozprostíralo North Loch a v dáli se leskla modrošedá hladina zálivu Firth of Forth, od něhož vanul svěží vánek prosycený vůní moře.

Sibylla se zhluboka nadechla a štěbetání svých společnic vnímala jen na půl ucha, doku Alice nezvolala: „Co ten tady dělá?“

Sibylla se otočila. Kráčel k nim hezký mladý muž se sebejistým úsměvem ve tváři. Tmavým vzhledem, štíhlou postavou a orlím nosem jí připomínal Thomase Colvilla. Hned jí tedy bylo jasné, o koho se jedná.

„Dozvěděl jsem se, že jste sem přijela, Alice,“ řekl. Zastavil se u ní, položil jí dlaně na ramena a políbil ji na tvář. „Chyběl jsem vám tolik, že jste přesvědčila otce, aby vás vzal do Edinburghu! Velice rád vás vidím. Měla byste mě představit svým půvabným přítelkyním.“

Sibylle neuniklo, jak se Alice nepatrně schoulila: „Jestliže máme dodržet společenskou etiketu, neměl jste oslovit lady Alici tak neslušným způsobem,“ řekla.

Muž se napřímil, dal si ruce v bok a upřel na Sibyllu zrak.

„Kdo jste, že si dovolujete hovořit se šlechticem tak troufale, má krásko?“

„Bude lepší, když tuto otázku položíte někomu, kdo mi vás představí,“ opáčila Sibylla ostře. „Dokud dotyčnou osobu nenajdete, prosím ustupte od nás.“

„Neskáču, jak nějaké děvče píská, natož takové, které by bylo příjemné objímat… Kdybych stále nějaké hledal…,“ prohodil a drze se usmál. „Určitě nevíte, že jsem s Alicí zasnoubený, což mé chování omlouvá.“

„Svědčí to pouze o tom, že jste špatnou partií,“ odsekla Sibylla. „Vrátíme se, Alice.“

„Ne, pojďte se se mnou pomodlit,“ řekl muž Alici a ukázal na kapli.

Sibylla si stoupla mezi ně, zády k němu. Sotva se dotkla sestřiny ruky, muž jí sevřel paži.

„Proboha, přece mě neodbudete jako nějakého lokaje,“ vyštěkl a otočil Sibyllu k sobě.

Sibylla zaťala pěst a vší silou ho udeřila do obličeje. Dívky vyjekly, zatímco muž tvrdě dopadl na zem a přitiskl si ruku na nos, z něhož mu tekla krev.

„Zatraceně, až se mi dostanete do…“

„Pojďte, dámy,“ vyzvala Sibylla dívky a ustoupila z mužova dosahu.

Když se obrátila, spatřila na cestě známou postavu se širokými rameny. Simon na ni upřeně hleděl.

„Díkybohu,“ zašeptala Rosalie. (Šlechtična z pomezí, str. 135 – 136)

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum, jehož spolupráce si velmi vážím.