Překladatel: Olga Staníčková
Žánr: historická romance
Nakladatel: Oldag
Rok vydání: 2014
Počet stran: 288
Vazba: vázaná
Anotace:
Milostný
historický příběh z konce 14. století. Půvabná a nebojácná lady Sibylla
Caversová odmítla před oltářem tři muže, mezi nimiž byl i respekt vzbuzující
Simon Murray, zeman z Elishawu. Poté, co jí Simon pomůže zachránit dítě
topící se v ledové řece, Sibylla zjistí, že pohledný lord je jiný, než si
myslela, a změní na něho názor. Přestože Simona Sibyllino odmítnutí stále bolí
a je rozhodnut ji přehlížet, tvrdohlavá dívka ho zároveň fascinuje a probouzí v něm
vášeň. Zatímco se napětí na anglicko-skotském pomezí zvyšuje a křehké příměří s Anglií
je ohroženo, Simon a Sibylla se snaží chránit vlast, kterou miluje, a zároveň
tím riskují své životy společnou budoucnost.
Pár
slov o autorce:
www
„Neprovdám se za něho.“ Třikrát ta samá věta. Ve čtrnácti
chtěli Sibylle – hlavní hrdince příběhu – vnutit manžela, kterému – s prominutím
– koukalo parte z kapsy. O rok později se sice její nastávající zdál být
vhodný – mladý a navíc i pohledný – jenže sňatek se Sibyllou považoval pouze za
příkaz od krále. No a ten třetí? Tak v tomto případě se Sibylla ani
neuráčila přijít do kostela. No, ani se jí nedivím. Připomínal mi Ivánka z Mrazíka. Úplně to vidím,
jak se vzhlíží v zrcátku… Co by si počala s manželem, který by ji nejraději
zamkl doma na petlici a dále si jezdil užívat na královský dvůr, kde by se čepýřil
před královninými husičkami? Kdepak! Ještě, že měla v té době dost rozumu.
Sibylla to poté,
co poslala k vodě hned tři nápadníky, neměla vůbec lehké. Noví jaksi nepřicházeli
a ani ona nevyhledávala je. Jenže osud zamíchal kartami tak, že se přeci jenom
s jedním ze svých minulých nápadníků setkala. A který, že to vlastně byl?
Ten druhý. Simon Murray – teď již zralý muž, který si dobře – a nejenom on
– pamatoval na onen den, kdy si ho dovolila ta drzá holka zesměšnit. A teď se jejich cesty znovu zkřížily a to za
velmi prekérní situace. Budou muset spojit své síly pro záchranu dvou dětí.
Dokáže Simon Sibylle odpustit, zapomenout na minulost a dívat se na ni jinýma
očima, než tehdy?
www
Kam až moje
paměť sahá, tak tohle byl můj první příběh od Amandy Scott. Šlechtičnu z pomezí bych zařadila
ke klasické historické romanci. Nic nového nad sluncem, nic nepředvídatelného,
ale přitom šlo o velmi vydařený příběh, který byl napsán velmi poutavě a četl se jedna báseň.
Hlavní hrdinka
byla inteligentní, velmi odvážná a ctižádostivá žena, která si nebála dupnout i
za cenu toho, že si na ni později boudou všichni ukazovat prstem. Ne ovšem
všechny hrdinky byly takové jako Sibylla. Našly se tam i takové, které přesně
odpovídaly trendům té doby: manželství = povinnost. Autorka si tedy v knížce
zachovala zvyklosti doby, ve které se příběh odehrával, což rozhodně nebylo na
škodu, ale takové hrdinky jakou byla právě Sibylla – silné a nezávislé – mám v knížkách
ráda.
A jaký obrázek
jsem si udělala na Simona? V jeho případě si dovolím citovat Sibylino
přirovnání k hrnci, které ho podle mě přesně vystihuje: „To, jak v sobě napětí držíte, dokud
nevybuchnete, mi připomnělo hrnec, v němž se něco vaří tak dlouho, až
poklice pevně přilne k okraji. Opět jako Sibylla. Sympatický mužský se
svými klady i zápory, který si tu roli hlavního hrdiny určitě zasloužil.
A co další
postavy? A že jich tam bylo požehnaně. Kladných i záporných. Z těch vedlejších
jsem si velmi oblíbila lady Murrayovou – Simonovu maminku,
od které jste se dočkali nejenom spravedlivého pokárání, ale především
drahocenných rad, porozumění a upřímného úsměvu. A ženich se hledal i pro Alici
– Sibyllinu sestru a Rosalii – protentokrát Simonovu
sestru. Líbilo se mi, jak jim Sibylla (a nejenom ona) pomáhala při výběru
vhodného ženicha a naopak zase zaháněla ty nepravé.
www
A v neposlední
řadě bylo hezké sledovat, jak se vyvíjel vztah hlavních hrdinů. Sibylla si
uvědomila, že nemůže každého osočovat, aniž by něco provedl nebo řekl – a měřit
člověka, aniž by ho poznala (a to samé platilo i pro Simona). Zkrátka, bylo to
příjemné čtení o dvou sympatických lidech, kteří si k sobě snažili najít
znovu cestu (uff, povím vám, že to ty dva tvrdohlavé mezky stálo úsilí až až).
Občas příběh
zabředl i do jiných kolejí – politických. No, někdy jich tam na můj vkus bylo
až příliš, ale dalo se to překousnout. Kromě samotného romantického příběhu, se
mi velmi líbil i ten o dvou zachráněných dětech. Zpočátku by mě vůbec nenapadlo,
že právě ti dva plaváčci (tedy především děvčátko Kit) budou hrát v příběhu
tak důležitou roli.
www
I přesto, že
byla Šlechtična z pomezí mojí
první knížkou od Amandy Scott, mohu s klidným
svědomím napsat, že jsem si autorku oblíbila. Bylo to především díky vykreslenosti
postav, originálnímu námětu a ideálnímu prostředí: jak se jedná o Skotsko,
nemůžu si pomoct. I přesto, že se pak příběh odehrával spíše na anglickém dvoře, tak
tam to – pro mě nejlepší a nejromantičtější místo ze všech – prostě bylo. Máte-li
rádi historické romantické příběhy se sympatickými hrdiny, ve kterých je místo
i pro tajemství a intriky, rozhodně sáhněte po této knížce. A znovu si
neodpustím to Skotsko – už kvůli samotnému prostředí si knížka zaslouží pozornost
každé romantické dušičky.
Hodnocení: 4/5
Ukázka
z knihy:
Mlha, která
zahalovala obzor, se zvedla, než vyrazily, a na modré obloze se pluly bílé
mraky. Vzduch byl vlhký, ale teplý, takže Sibylla si oblékla jenom světle
růžovou tuniku a sukni. Vzala si ještě rukavice a síťku k čepci podle
současné módy. Rosalie odmítla přehodit si přes šaty silný pléd, ale Alice si
oblékla šedý vlněný plášť.
Obě dívky
projevovaly větší zájem o krásnou krajinu a o muže, které potkaly, než o
budovy, jež jim Sibylla ukazovala.
Kaple sv.
Margarety se nacházela na nejvyšší části Castle Hillu. Vnější část nejstarší
budovy v Edinburghu nebyla ničím výjimečná. Sibylla svým svěřenkyním
řekla, že ji využívají členové královské rodiny, a potom je pobídla, ať se
podívají dovnitř na sloupy, krásné vyřezávané motivy na polokruhové klenbě a
prostor před oltářem.
O chvilku
později vyšly ven a zůstaly stát u kaple. Přímo nad nimi se rozprostíralo North
Loch a v dáli se leskla modrošedá hladina zálivu Firth of Forth, od něhož
vanul svěží vánek prosycený vůní moře.
Sibylla se
zhluboka nadechla a štěbetání svých společnic vnímala jen na půl ucha, doku
Alice nezvolala: „Co ten tady dělá?“
Sibylla se
otočila. Kráčel k nim hezký mladý muž se sebejistým úsměvem ve tváři.
Tmavým vzhledem, štíhlou postavou a orlím nosem jí připomínal Thomase Colvilla.
Hned jí tedy bylo jasné, o koho se jedná.
„Dozvěděl jsem
se, že jste sem přijela, Alice,“ řekl. Zastavil se u ní, položil jí dlaně na
ramena a políbil ji na tvář. „Chyběl jsem vám tolik, že jste přesvědčila otce,
aby vás vzal do Edinburghu! Velice rád vás vidím. Měla byste mě představit svým
půvabným přítelkyním.“
Sibylle
neuniklo, jak se Alice nepatrně schoulila: „Jestliže máme dodržet společenskou
etiketu, neměl jste oslovit lady Alici tak neslušným způsobem,“ řekla.
Muž se napřímil,
dal si ruce v bok a upřel na Sibyllu zrak.
„Kdo jste, že si
dovolujete hovořit se šlechticem tak troufale, má krásko?“
„Bude lepší,
když tuto otázku položíte někomu, kdo mi vás představí,“ opáčila Sibylla ostře.
„Dokud dotyčnou osobu nenajdete, prosím ustupte od nás.“
„Neskáču, jak
nějaké děvče píská, natož takové, které by bylo příjemné objímat… Kdybych stále
nějaké hledal…,“ prohodil a drze se usmál. „Určitě nevíte, že jsem s Alicí
zasnoubený, což mé chování omlouvá.“
„Svědčí to pouze
o tom, že jste špatnou partií,“ odsekla Sibylla. „Vrátíme se, Alice.“
„Ne, pojďte se
se mnou pomodlit,“ řekl muž Alici a ukázal na kapli.
Sibylla si
stoupla mezi ně, zády k němu. Sotva se dotkla sestřiny ruky, muž jí sevřel
paži.
„Proboha, přece
mě neodbudete jako nějakého lokaje,“ vyštěkl a otočil Sibyllu k sobě.
Sibylla zaťala
pěst a vší silou ho udeřila do obličeje. Dívky vyjekly, zatímco muž tvrdě
dopadl na zem a přitiskl si ruku na nos, z něhož mu tekla krev.
„Zatraceně, až
se mi dostanete do…“
„Pojďte, dámy,“
vyzvala Sibylla dívky a ustoupila z mužova dosahu.
Když se
obrátila, spatřila na cestě známou postavu se širokými rameny. Simon na ni
upřeně hleděl.
„Díkybohu,“
zašeptala Rosalie. (Šlechtična z pomezí,
str. 135 – 136)
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum, jehož spolupráce si velmi vážím.
Žádné komentáře:
Okomentovat