Salátem se bodyguard zahnat nedá

 

Série: Bavettovi, #3
Autor/ka: Kateřina Petrusová
Žánr: román pro ženy, dobrodružné
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2014
Počet stran: 304
Vazba: vázaná

Anotace: Senátorova dcera Emily má po krk života ve skleníku a potají odjede do New Yorku. Záhy je však vypátrána a musí se rozhodnout: buď se vrátí domů, nebo zůstane, ale pod stálou ochranou nepřístupného bodyguarda Henryho Trovata. Emily je rozhodnutá Henryho přesvědčit, aby ji nechal být, vše jim však začnou komplikovat city, a především děsivý vánoční dárek, který jí pošle neznámý šílenec.

Překoná láska tak odlišnch lidí věkov a společenský rozdíl, nebezpečí, které Emily hrozí, a především Henryho zločineckou minulost?

 

 

Voilà! Máme tu poslední díl ze série o Bavettovic mafiánech. No, vlastně už to není tak úplně pravda. Pokud jste četli druhý díl, víte, že Robert se svým mafiánským řemeslem „seknul“ a s Jo si otevřeli bezpečnostní agenturu, v níž je zaměstnaný i bodyguard Henry, jedna z ústředních postav Zakázané přitažlivosti. „Hlídání“ svých klientů Henry zvládal s přehledem, ale až do té doby, než mu do cesty vstoupila Emily, senátorova dceruška, která tatínkovi frnkla do New Yorku.  Zpočátku si Henry myslel, že ji zvládne levou zadní, zlekne se ho a vrátí se honem rychle do tatínkovy náruče, jenže to by Emily nesměla být Emily… A tak Henrymu nezbývá nic jiného, než jí neustále chodit za zadkem a navíc hlídat, jestli ji náhodou někde nevyblýskne nažhavený paparazzi nebo ji neobtěžuje někdo, kdo nemá. Emily se rozhodně domů nechce a vymýšlí všelicos, aby nezavdala ani za mák možnost Henrymu poslat ji prvním letadlem zpátky. Jenže to ještě oba netušili, že stačí několik společně strávených dní v bytě či na nákupech, pár úsměvů, Henryho svalnaté nahé tělo, Emilyiny puntíkaté kalhotky a do cesty jim vstoupí láska. Ale také podivný dárek, který rozehraje nebezpečnou hru, ve které bude nebezpečný úchyl Emily (a nejenom jí) pořádně znepříjemňovat život…
 

Co říci k hlavním hrdinům? Sice se budu opakovat, ale proč ne, že? Tak jako u předchozích dílů, tak i u tohoto jsem si hlavní dvojici velmi oblíbila. Emily byla zkrátka suprová. To jsem poznala hned po přečtení první stránky, kdy ji naložili do auta a odvezli do Robertovy kanceláře, kde na ni čekal nejenom pan senátor, ale také Henry. Dobře, někdo si třeba může myslet, že byla rozmazlená fiflenka, která utekla papánkovi, ale povím vám, že se jí ani trochu nedivím. Být bohatým potomkem politika, po kterém se všichni sápou a nesmět bez bodyguarda vystrčit ani nos, to není pro každého. Kromě toho mi nepřišla ani trochu rozmazlená a měla srdce na správném místě, samozřejmě jí sudičky u kolébky obdarovaly i krásou, a pokud se ještě snoubila se „štěněčíma očima“ a medovým hláskem (mimochodem, jak Henry často říkal), tak je jasné, že této kombinaci neodolal ani samotný Henry.

A Henry? Milé dámy, když jsem v minulé recenzi psala, že jsem se zamilovala do Roberta (to samozřejmě platí), tak v Henryho případě to platí dvojnásob. Ano, ten velký, nemotorný, stále bručící plyšák, si získá snad srdce každé dámy a nejenom té… Byl to zkrátka chlap s obrovským srdcem, který se nezdráhal pomáhat druhým. A ta zločinecká minulost mi ani trochu nevadila. Navíc, když jste pak zjistili, jaké dětství prožil, uvědomíte si, že měl vlastně štěstí, že se dostal do spárů mafiánského světa pana Bavetty.

Ani o staré známé tváře nepřijdete. Znovu se setkáme s Robertem a Jo, kteří jsou opět úžasní a snaží se pomoci, jak se dá. A v neposlední řadě nesmím opomenout ani na Johnnyho. O jeho „frflání“, když ho někdo vytáhne z postele, nebo mu zazvoní telefon o víkendu, samozřejmě nepřijdete, ale opět se ukáže jako skvělý kamarád, který je v pravý okamžik na pravém místě. A na závěr jsem si nechala Emilyiinu rodinu. Velmi jsem si oblíbila její maminku, která ji ve všem – skoro ve všem – podporovala, vždy ji řekla svůj názor, ale svá rozhodnutí nechávala pouze na ní. A Emilyiini bratři? Tak ti mi někdy docela lezli na nervy, ale jindy s nimi byla zase legrace, takže bylo vše v pořádku.

Tak jako byl úžasný příběh o Paige a Michaelovi, Jo a Robertovi, tak byl úžasný i tento o Emily a Henrym. Bylo to lehké oddechové romantické čtení s akční detektivní zápletkou, který vás potěší, a náramně se u něho odreagujete. Autorka ani u tohoto dílu nezklamala. Její styl psaní je přesně takový, jaký by měl být. Znovu se u knížky budete smát od ucha k uchu, jindy se zase budete rozplývat nad romantickými okamžiky hlavních hrdinů, podruhé se budete dojímat nad nespravedlivým osudem a v neposlední řadě se budete i trochu bát.

Zkrátka, Kateřina Petrusová mi dokázala, že je skvělá autorka. Velmi se těším na její další knížky a jsem velmi ráda, že její příběhy neleží na dně šuplíku psacího stolu, byla by to velká škoda. Pokud jste ještě žádnou knížku od Katky nečetli, rozhodně neváhejte. Všechny její knížky jsou naprosto skvělé a jistě si je velmi rychle oblíbíte!

Hodnocení: 5/5

 

Ukázky z knihy:

„Nechám vás zažalovat za napadení, omezování osobní svobody, únos a zneužití pravomoci veřejného činitele! Taky nepřiměřené násilí a donucení k jízdě!“

Řidič i spolujezdec mlčeli. Ten vedle mě se na mě podíval a řekl:

„Donucení k jízdě není trestný čin ani přestupek.“

„Ale měl by být,“ ušklíbla jsem se. „Unesli jste mě přímo z práce!“ Dostanu padáka!“ Když jsem viděla vyděšený výraz majitele kavárny, ve které jsem pracovala celé tři dny a kde jsem zrovna začínala mít pocit, že nejsem úplně marná, mi bylo jasné, že i kdyby mě tihle frajírci v oblecích hned zase nechali jít, nebude mít o mě zájem.

…

Tahle trojice vypadala jak z filmu Muži v černém. A ne, ani se nepokoušeli být vtipní jako agent J. Chovali se, jako by jim někdo nacpal mezi půlky celé balení pořádně ořezaných pastelek. Nemarnila jsem čas zjišťováním toho, jak mě našli. Kreditky jsem od odjezdu nepoužila, byly schované v tom malém bytečku, který jsem si našla – a který teď pravděpodobně někdo pod dohledem dalšího prkenného agenta vyklízel, aby mohli moje věci poslat domů. Stejně jako mě. (Zakázaná přitažlivost, str. 5)

♠♠♠

Zabouchla jsem za sebou dveře od jeho ložnice, opřela se o ně a křenila se jako magor. Kdybych věděla, že vykolejit ho je takhle snadné, udělala bych to hned první večer a byl by pokoj! Takovej velkej chlap a takhle se stydí! Kriste, to byla sranda, jak se bleskově kryl a nevěděl, jestli skočit zpátky do koupelny, nebo se vrhnout za postel, málem jsem se neudržela a zaryčela smíchy.

Tak jo, příště mu tam nevtrhnu hned po zaťukání. Které neslyšel, protože právě vylézal z koupelny. Nahý.

Škoda, že má tak velké dlaně. (Zakázaná přitažlivost, str. 27)

♠♠♠

„Budeš mi spát za dveřma na zemi?“ Věděla jsem, že mluvím naštvaně a chovám se jako blbla, ale nemohla jsem si pomoct.

Ok, asi jsem si ten pobyt tady malovala trochu idealisticky, ale že mi zkazí hned první den, to mě fakt nenapadlo. Nejdřív z něj vypadne, že nelyžuje, pak mě navlékne do krunýře a nakonec je mu prostě jedno, že jsem na něj nakrknutá, že? Ne, takhle jsem si to nepředstavovala.

„Ne. Budu spát vedle vaší postele,“ oznámil mi suše. Zarazila jsem se, otočila se na něj a díky dvěma schodům jsem se mu dívala přímo do očí. „Na zemi,“ dodal.

Bylo fakt trapný, že jsem okamžitě zapomněla na to, že se zlobím, a cítila jsem, jak mi cukají koutky. Ke spokojenému úsměvu mlsné kočky jsem měla asi pikovteřinu, když otevřel pusu a vypadlo z něj:

„To byl vtip.“ (Zakázaná přitažlivost, str. 92)

♠♠♠

„Proč bych se ztrácela? Budu se tě držet,“ uklidňovala mě.

„To jsem nevěděl, že děláš do těch blbinek se svazováním,“ rejpnul si Kevin. Kopnul jsem mu do sedadla a vysloužil si tak zlý pohled od taxikáře.

Těch lidí bylo jako sraček. Nebylo ještě ani deset, a centrum Manhattanu bylo nacpané k prasknutí.

„No, tak jsme taky,“ povzdechl jsem si. Neměl jsem se k tomu nechat přemluvit. Neměl jsem z toho dobrej pocit. Nikdy jsem nevěřil na takový ty blbiny kolem šestýho smyslu a tak, ale podle mě občas každej pozná, že věci jdou do kopru.

Špatný bylo, že tenhle pocit se objevil až teď. Neměl jsem ho před prvním ani druhým útokem toho úchyla, před požárem jsem byl úplně klidnej. Teď! Nervy v kýblu. (Zakázaná přitažlivost, str. 192)

♠♠♠

Ke mně do bytu jsme se vraceli až večer. Zčásti proto, že jsme zaplnili kufr auta učebnicemi, sešitýma, a tisícem dalších věcí, ale hlavně proto, že Emily přistihla některé z děcek, jak si prohlížejí obrázky v knížkách. Chopila se příležitosti a četla jim, dokud nezačala chrapět. Byla z celého dne tak utahaná, že cestou domů v autě klimbala a bylo jasné, že jen co ji položím do postele, usne jako dřevo.

A vypadalo to tak ještě cestou do schodů.

Pak jsme uviděli na rohožce tu krabici.

Někdy se stávalo, že se poláci nebo kurýři vykašlali na pravidla a buď dali zásilku někomu jinému v domě, nacpali ji násilím do miniaturní schránky, nebo ji nechali ležet takhle za dveřmi. Jenže tohle nebyl balík, který by šel poštou. Tohle byl podělanej světle modrej dárek, dokonce s velkou stříbrnou mašlí nahoře.

I to bych ještě skousnul. Bylo ale jasný, že ten balík už tu pár hodin leží, protože vespod začala prosakovat krev. (Zakázaná přitažlivost, str. 271 – 272)

 

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velmi vážím.