Z donucení

Originál: Betvingade
Autor/ka: Simona Ahrnstedt
Překladatel/ka: Helena Matochová
Žánr: historický román
Nakladatel: Brána
Rok vydání: 2013
Počet stran: 304
Vazba: vázaná

Anotace: Vášnivý milostný příběh zasazený do malebného prostředí tajemného a středověkého Švédska, plného rytířů a starobylých hradů.

V nebezpečné době 14. století, kdy si nikdo nebyl ničím jist a ženská čest byla nade vše, je mladá a krásná Illiana, dcera bohatého statkáře, omylem unesena před příjezdem krále. Rytíři nevalné pověsti Markusi Järvovi a pravé ruce krále, člen jeho družiny přivede omylem Illianu místo ženy, se kterou má rytíř strávit noc. Když Markus zjistí, že má před sebou jinou ženu, rozhodne se odvézt Illianu zpět k jejímu otci. Cestou se však potkají s Illianinými bratry a jeden z nich nešťastnou náhodou zemře. Od této chvíle přebírají nad životem Illiany a Markuse vládu intriky a královská diplomacie…

Někdy je i pro nejstatečnějšího rytíře nejtěžším bojištěm láska.

Máte rádi dobu chrabrých rytířů, sličných dam, turnajů, řinčící zbroje, hrdinských činů a samozřejmě romantiku? Tak to jste tu správně. Knížka Z donucení od švédské autorky Simony Ahrnstedt vám pootevře dvířka nejenom do úžasné doby rytířů drsného středověkého Švédska za vlády krále Magnuse Erikssona, ale přidá také notnou dávku romantiky.

Proč jsem si vybrala právě tuto knížku? Historické romány jsou mým šálkem kávy a navíc ještě o rytířích a ze Švédska? Ach! Výborná kombinace. A když se autorce podaří snoubit všechny tyto aspekty dohromady, tak se vám do rukou dostane super čtení.

♠♠♠

Stačila jedna nešťastná výměna a životy Illiany – mladé venkovské dívky a Markuse – prvního královského rytíře nabraly nečekaných obrátek. Ani se nenaděli a už stáli před oltářem…

Žádné vroucí odříkání svatebního slibu a medové týdny rozhodně nečekejte. Markusův a Illianin sňatek byl pouhou dohrou za Illianiným koupacím dobrodružstvím a jejím „únosem“ popleteným rytířem. Illiana se musela spokojit s tím, že po svatbě ji její manžel postaví k plotně a dál bude bůhvíkde děsit nepřátele svým vzezřením a pověstnou krutostí. Ale Illiana není žádná naivka, která před manželem cudně sklopí zraky a bude před ním utíkat, jakmile se objeví na obzoru. Illiana vytasí své největší zbraně a v Markusovi začne hlodat červíček pochybností, co k ní vlastně cítí a to samé začne vrtat hlavou i Illianě. Mohou snad naivní představy o romantické lásce i u jejího majestátního a zatvrzelého manžela být skutečné? Bylo na čase, aby konečně už nějaká žena strhla hřebínek tomu arogantnímu legendárnímu rytíři. A ejhle, nikoho by ani ve snu nenapadlo, že se to podaří zrovna Illianě – křehké a drobné dívce, které nakonec samotný velký Markus Vlkodav bude klečet u nohou…

♠♠♠

Illiana sice nebyla žádná sexy krasavice (zřejmě v té době měli na ženskou krásu jiná měřítka), ale její kvality spočívaly v jiných věcech – inteligenci, praktičnosti a temperamentu (a nesmím opomenout ani na její léčitelský um). Roli hlavní hrdinky zvládla na výbornou. A Markus? No, znáte to! Jiní ho považují za zvíře, které si libuje v zabíjení a sežere vás za živa, ale opak je pravdou. Za tvrdým a nepřístupným pohledem se skrýval obyčejný chlap, který taky čas od času potřeboval pohlazení, vlídné slovo a teplo rodinného krbu. No povím vám, milí čtenáři, že to Illianě a Markusovi přeci jen chvíli trvalo, než si konečně vyznali lásku, ale proč ne, že? Kdo si počká, ten se dočká… (Markus si přeci jenom musel zachovat dekorum – „změknout“ kvůli ženě hned na začátku by nebylo ono). Hlavní hrdinové nebudou mít vždy na růžích ustláno a i nějaký ten záporák a nelítostné intriky se tam najdou, ale Markus je snad rytíř, ne? Co je jeho si musí prostě ubránit zuby nehty, o tom žádná.

♠♠♠

Autorčin styl psaní je nekomplikovaný a tudíž děj svižně odsýpá, ani se nenadějete a jste na konci knížky. Dialogy mezi hlavními hrdiny byly někdy pěkně ostré a jindy zase takové, že jste se rozplývali společně s nimi. Jejich vzájemné „špičkování“ mě bavilo a několikrát mě „vykouzlilo“ úsměv na tváři. Popisy středověké krajiny a sídel byly také velmi vydařené. Neměla jsem problém představit si, jak společně s celou družinou projíždím hustými neprostupnými lesy či popíjím víno na královském dvoře ve společnosti koketujících dvorních dam a královských rytířů.

Není to sice žádné veledílo, ze kterého se posadíte na zadek, ale jako nenáročné oddechové čtení nabité tajemnem a romantikou, u kterého se příjemně odreagujete a vše hodíte za hlavu, se hodí náramně. Pro mě jsou historické romány to pravé ořechové, tudíž nemohu jinak než vám tento severský historický příběh vřele doporučit. Opravdu jsem nenašla nic, co by mi vadilo, možná jen to, že knížka musela skončit… (klidně bych se s hlavními hrdiny zabydlela na jejich hradě v Upplandu).

V neposlední řadě si dovolím pochválit celkové provedení knížky. Když jsem si balíček přinesla z pošty a rozbalila ho, vykoukla na mě knížka s překrásnou obálkou. Rozprostřené vlasy ležící dívky na obálce jsou ještě „postříbřeny“ a předsádka knížky je taky povedená, no posuďte sami.

Hodnocení: 5/5

 

 

Ukázky:

Z pytle se ozval nářek a Markusovi se sevřelo hrdlo. „Cos to udělal?“ zeptal se.

Ještě než chlapec zatahal za látku a ozvalo se další vzlyknutí, Markus věděl, že tohle nedopadne dobře. A pak se objevila ona. Docela nahá žena lapající po dechu.

…

„Co to má znamenat?“ zeptal se Markus a postavil se tak, že mu světlo z oken dopadalo na vyšívanou náprsenku košile. Žena zalapala po dechu. Teď už věděla, kdo to je.

„To je ta žena, kterou jsem vám měl přivést,“ řekl chlapec a jednou provždy tak dokázal, že i zrnko písku je větší než jeho mozek. (Z donucení, str. 21–22)

♠♠♠

Markus se pomalu probíral z bezvědomí. Mrkal, viděl kolem sebe kouř a cítil teplo. Snažil se odhadnout, jak moc je zraněný. Aniž by se podíval nahoru, pochopil, že visí na provaze uchyceném k trámu ve stropě. V pažích – napnutých k prasknutí – už dávno ztratil cit. Zato nohy, připoutané koženými řemeny k železným okovům v zemi, ho bolely pekelně. Alespoň se zdálo, že mu je nezlámali. Prozatím.

…

Jeden z mužů u ohně, ten nejstarší jménem Falke, se otočil. V ruce držel rozžhavené železo a na rtech mu pohrával úsměv. Ani jedno z toho mu nijak nepřidávalo na kráse. Markus zavřel oči a cítil, jak se žhavý kov přibližuje k jeho kůži. Teď to bude bolet. (Z donucení, str. 34–35)

♠♠♠

„Nedělejte se hloupější, než jste,“ odfrkla si Helvig. „Ten chlap se na vás kouká, jako by až doteď jedl tvrdý chleba a pil zvětralé pivo a právě mu někdo nabídl sladké víno a měkké koláče.“ Usmála se a na čele se jí udělaly vrásky. „To není nenávist. Ale myslím, že mu bude chvíli trvat, než si to srovná v hlavě.“ (Z donucení, str. 134)

♠♠♠

„Illiano, já…,“ spustil, ale přerušila ho dobře mířená facka. Plesk. Rovnou na tvář. Vůbec si nepamatoval, kdy ho naposledy někdo takhle překvapil, ani si nevšiml, co se chystá.

„Co to vyvádíš?“ zeptal se překvapeně.

„Za koho se máš?“ procedila Illiana skrz zuby. Dobrá nálada a škádlivost se z její tváře zcela vytratily. Oči jí ztmavly, téměř zčernaly, a rudé fleky jí vyskákaly i na hrdle a prsou. „Nejdřív si mě tři dny nevšímáš, a pak mě odvlečeš pryč, aby sis se mnou promluvil.“ (Z donucení, str. 210)

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Brána.

Knihu si můžete koupit ZDE.