Město smutku a radosti

Originál: Surun ja ilon kaupunki
Autor/ka: Mika Waltari
Překladatel/ka: Markéta Hejkalová

Žánr: psychologická novela
Nakladatel: Hejkal
Rok vydání: 2010
Počet stran: 192
Vazba: vázaná

 

Anotace: Novela Město smutku a radosti se odehrává během jednoho jarního dne roku 1936 v Helsinkách. Sledujeme několik příběhů, zdánlivě izolovaných, které se však postupně začínají proplétat a jako barevné nitky vytvářejí fascinující obraz doby, kdy o Finsko a celou Evropu začínají bojovat dvě zrůdné ideologie. Představa lidských osudů jako částeček velikého obrazce se objevuje v řadě Waltariho děl. Vyjadřuje jeho přesvědčení, že život každého člověka je cenný, každý má na světě úkol a poslání, byť si jich sám třeba není vědom. V novele se objevují charakteristická znamení doby – mohutný hospodářský rozvoj a na druhé straně krize, chudoba, snahy o rozvrácení stávajícího pokojného společenského řádu, ať přicházejí zleva nebo zprava, jaké bohužel vidíme i v současné Evropě. Zajímavější jsou však lidské osudy, které se v těch dobových kulisách odehrávají: dávný zločin, který se úspěšnému muži mučivě připomene ve chvíli, kdy to nejméně čeká, venkovan, který přišel o všechno a marně se snaží vybudovat si nový život, zoufalá láska bez budoucnosti...

O autorovi


http://www.mikawaltariseura.fi/photos/mw017.jpg

Mika Waltari (1908 – 1979) je u nás znám především jako autor rozsáhlých historických románů, ale kritika i čtenáři ve Francii si mnohem více cení jeho psychologických novel z třicátých let dvacátého století. A nejenom ve Finsku – ve Spojených státech byl Waltari pro hluboký ponor do temných zákoutí lidské duše dokonce přirovnáván k Dostojevskému.


V nakladatelství Hejkal vyšly historické romány Miky Waltariho Temný anděl, Poutník Mikael (Krvavá lázeň, Šťastná hvězda), Tanec na hrobech a Bosá královna, cestopis Cesta do Istanbulu a novely Plavovláska a Už nikdy nebude zítra a také životopis Fin Mika Waltari – Doba, život a knihy světoznámého spisovatele. (přebal knihy)
 

Nově vyšla také velmi autobiografická a také silně erotická novela Láska a tma.

Podrobnější informace najdete ZDE.


 

 

Nebe se klene jako světelný oblak nad městem,
omývaným mořem. Nemilosrdné jarní světlo odhaluje bídné šaty, stíny pod očima, šeď zdí. Město pracuje, doufá, sní a pláče. Proud lidí na ulici nikdy neskončí. Soukolí se nikdy nepřestane otáčet. Dnes nastane den smrti staré slečny Sunnkvistové. Někdo si dnes musí vybudovat život znovu. Malý chlapec touží zachytit ve skleněných střípcích zářivé nebeské světlo. V mladé mysli bouří nenávist a beznadějná láska. Ve smutku pracovny a všedního dne se myšlenka mění v živé tělo.

(Město smutku a radosti, str. 37)

***

Novela Město smutku a radosti byla mou první knížkou od Mika Waltariho. Vím, že je ostuda, že jsem doposud od tohoto uznávaného spisovatele nepřečetla žádnou knížku. U českých čtenářů je znám především díky jeho rozsáhlým historickým románům, jako je např. Egypťan Sinuhet či Tajemný Etrusk. Nicméně, již teď vám prozradím, že jednou knížkou to rozhodně nekončí – autorův styl psaní i jeho myšlenky, názory i postoje jsem si oblíbila, tudíž ráda sáhnu i po dalších Waltariho dílech.

Co mě na knížce nejvíce zaujalo? Kromě námětu a místa, to byl především fakt, že se celý děj novely odehrává během jednoho jediného dne. Ano, za tuto krátkou dobu se v knížce stačilo proplést několik lidských osudů a příběhů dohromady.

***

Během jednoho jarního dne roku 1936 na vlakovém nádraží v Helsinkách začíná, ale také končí děj Města smutku a radosti. Na pozadí dvou ideologií – komunismu a nacionalismu – se odehrávají osudy a příběhy osmi postav.

Ze začátku jsem se ve spleti postav a jejich osudů trošku ztrácela. Některé příběhy se mi pletly dohromady a někdy jsem měla problém uvědomit si, k jaké postavě ten či onen příběh zrovna patří, ale vězte, že pokud budete číst pozorně, na konci pochopíte, jak to tedy vlastně bylo, v čem byla pointa celé knížky.
Každý z oněch příběhů, který byl v knížce popsán, byl něčím zajímavý, něčím jiný, měl něco do sebe, a přesto každý souvisel s každým. Každý lidský osud, který jsem měla možnost při čtení této psychologické novely sledovat, byl velmi dojemný a emočně silný. Postavy hledaly smysl svého života, měly pocit, že na sebe kladli příliš velkou zodpovědnost, a potřebovali někoho nebo něco, aby si uvědomili, že smyslem jejich života je být šťastný a být tady hlavně sám pro sebe, jen tak dokážou být prospěšní i ostatním lidem.

Pro mě byl nejvíce zajímavý příběh venkovana, mladého muže se zčernalým batohem, z nějž trčelo ohlazené topůrko sekery, který ztratil vše a jeho podivný, otřesný osud si mě získal nejvíce a také příběh stařenky, staré slečny Sunnkvistové a chlapce s barevnými skleněnými střípky ve staré dóze na bonbony...

Knížka je postavená na psychologickém vykreslení postav a zároveň otevírá prostor pro čtenáře k zamyšlení a úvahám. Autor vdechl svým postavám duši a to tak přirozeně a nenásilně, že jsem měla pocit, že každého znám osobně. Jejich těžkosti i radosti jsem sdílela s nimi a přála jim, aby konečně nalezli to, co je potřeba, aby našli. V neposlední řadě musím pochválit také bravurní překlad z finštiny do českého jazyka. Ne nadarmo je Waltariho Město smutku a radosti považováno za jedno z jeho nejlepších děl. I já jsem si knížku velmi oblíbila a vřele vám ji doporučuji. Pokud jste od Mika Waltariho také ještě nic nečetli, jsem si jistá, že právě tato knížka bude i pro vás dobrým startem.

Hodnocení: 5/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Hejkal, jehož spolupráce si velmi vážím.