Autor/ka: Jiří Stránský
Žánr: novela
Nakladatel: Hejkal
Rok vydání: 2013
Počet stran:128
Vazba: vázaná
Anotace:
Novela, napsaná podle skutečné události, se odehrává v prvním
poválečném roce 1946. Hrdinou je pilot Emil Malík. Za války bojoval v Británii
a dostal se i do Sovětského svazu, kde ale nesplnil to, co od něj kremelští
očekávali. Po válce se proto stává nepohodlným i československým komunistům,
kteří se už připravují na převzetí moci, a chce odejít i s rodinou do
Holandska. Politické drama se v novele významného českého autora prolíná s milostným
příběhem, ztrácením a znovunalézáním lásky hlavního hrdiny a jeho manželky
Karly.
O autorovi
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Str%C3%A1nsk%C3%BD |
Jiří Stránský (narozen 12. srpna
1931 v Praze) je český spisovatel (především prozaik, ale napsal i
básnickou sbírku), dramatik a scenárista. V minulosti byl mnoho let
prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a v minulosti ještě
dávnější dvojnásobným politickým vězněm komunistického režimu (v letech 1953 až
1960 a znovu 1973 až 1975).
V nakladatelství Hejkal vyšla
jeho dvoudílná románová sága z českoněmeckého pohraničí Zdivočelá země a Aukce (1997, 2006), sbírka povídek z komunistických kriminálů Štěstí (1998, obsahuje povídky Štěstí,
Bumerang, Apartmá, Balík, Hrdinové, Játra, Uniforma, Žabák, Legendy a Citron),
sbírka básní, napsaných v padesátých letech ve vězení Za plotem (1999), novela Přelet
(2001), kniha čtyř novel Tichá pošta
(2004, novely Tichá pošta, Zelenolhotská Venuše, Piknik a Rozhovor), novela Stařec a smrt (2007), román Oblouk (2009) a novela Tóny (2011).
Důležitým pramenem poznání života a
díla Jiřího Stránského je knižní rozhovor Jana Lukeše, nazvaný Srdcerváč (2005). (přebal knihy)
Období druhé světové války a léta následující po ní jsou již
několik desítek let za námi. Nemůžeme však před touto zrůdnou dobou našich
prarodičů a praprarodičů zavírat dveře. Současný knižní svět nám poskytuje nepřeberné
množství literárních děl, které se snaží zachytit právě období 40. – 50. let
minulého století. Barvitě jsou popsány životy a činy slavných politiků, či
jiných významných hodnostářů, kteří byli tak či onak významní a „prospěšní“ své
vlasti. Bohužel se ale zapomíná, že hrdiny byli především „obyčejní“ lidé,
kteří se pod tlakem okolností museli stát hrdiny a mnohdy zaplatit tou nejvyšší
cenou. A právě o těchto „obyčejných“ lidech píše i Jiří Stránský…
Jiří Stránský. S tímto autorem mám spojený úspěšný seriál České
televize Zdivočelá země, který vznikl
na podkladě jeho dvou románů Zdivočelá země a Aukce.
Od Stránského jsem sice ještě žádnou
knížku nečetla, ale pokaždé, když v televizi běžela repríza právě tohoto
seriálu, s nadšením jsem jej znovu sledovala a přiblížila si tak, co se
odehrávalo v našich zemích, ale především v životech lidí v této
nezáviděníhodné době.
Když jsem pak měla možnost, vybrat si u nakladatelství Hejkal nějakou knihu, na kterou pak následně napíši recenzi, můj zrak spočinul právě
na Baladě o pilotovi, jejímž hlavním
hrdinou – ostatně jako u Zdivočelé země
– byl západní válečný pilot.
www
Balada o pilotovi – příběh napsaný podle skutečné události. Než
jsem knížku otevřela a začetla se do jejího příběhu, přemýšlela jsem, o čem asi
bude. Již z toho názvu jsem tušila, že nepůjde o nic optimistického. Balada
– na základní škole jsme se učili, že se jedná o lyrický útvar s pochmurným
dějem a nešťastným, někdy až tragickým koncem. A ta samá definice se hodí i pro
tento příběh, i když jde žánrově o novelu…
www
Ústřední postavou knížky je Emil Malík – válečný pilot,
hrdina, který má v plánu odcestovat se svojí manželkou Karlou a dvěma
dětmi – Pavlíkem a Lidkou – do Holandska. Jeho sny se však rozplynou v okamžiku,
kdy se stane nepohodlným a nepotřebným československým komunistům…
V knížce je popsán nejenom Malíkův život v roli letce, ale
také v roli manžela a tatínka. Seznámíte se s mnohými jeho kamarády od
letadel, zaposloucháte se do příběhů, které vyprávěl svým dětem, a stanete se
svědky toho, jak se snaží ke své rodině znovu najít cestu.
www
Balada o pilotovi –
to je živoucí a účastný portrét rodiny válečného pilota, která se po válce
snažila znovu najít ztracenou rovnováhu a začít nový život v jiné zemi. Jiří Stránský nabízí čtenáři překvapivé
zvraty, hluboký lidský příběh o moci přátelství, lásky, naděje, intrik a zrady…
Stránského knížka je jedinečná a dojemná. Na několika málo
stránkách tu najdete víc než v mnohých rozsáhlých románech, a tudíž mi
nezbývá nic jiného, než vám knížku vřele doporučit. Díky přímočarosti, živému
hovorovému jazyku, krátkým větám a hlavně celému námětu se vám zaryje pod kůži a
nepustí vás, dokud se „nepročtete“ až k samotnému konci.
Hodnocení: 5/5
Ukázky z knihy:
„Vidím, Franto, že tvá paní taky už
ví, jaký jsi byl chlívák, a moc ti toho o Svatobořicích nenapovídala. Marta tam
byla s nima a říkalo se, že ji tam nasadilo gestapo… Ale v papírech prý
měla, že je dcera nějakého óbrkomunisty, co před Němci stačil utéct do Moskvy.
A že ji ženský chtěly vystrnadit, ne-li z ní trochu vymlátit
přiznání, ale Karla ji ubránila. To se jí musí přiznat: respekt měla, to ano. A
má pořád… Akorát že sedí doma a nikam nechce.“
„Lituje se,“ ujelo Emilovi, „nechce se
jí. Přitom budu mít plat třikrát takovej, než mám, a barák i se zahradou, a ona
si tu válku může vynahrazovat mnohem líp.“
„Je ublížená,“ řekl Franta, „ta moje
taky. I když v lágru byly necelý tři roky… Zato my šest let!“
„Nech toho!“ okřikl ho Lojza, „to je
svinský! Ty holky si užily jak psi. A jen proto, že se odmítly rozvést!
Nabízeli jim za to, že je pustěj. Taky ale vyhrožovali, že děti strčej do
polepšoven či sirotčinců.“
„A každou chvíli některý přišli s radostí
oznámit, že jejího mužskýho sestřelili nad Kanálem.“ (Balada o pilotovi, str. 17 – 18)
www
„Tak kapitáne, co je nového? Pohov,
prokristapána! My dva si přece na vojáčky hrát nebudeme!“
„Ano, soudr… pane majore. Za tyhle
poslední tři dny, kdy je nebe bez mráčku a tlaková výše opravdu vysoká, jsme
nahráli všechna letová hlášení o počasí, jak jste si přál.“
„Ne, nepřál… jen jsem to navrhl – na to
nezapomeňte. A dál?“
„Máme je hlavně v angličtině,
taky ale ve franštině. A samozřejmě česky. Jak jste si… jak jste navrhl. Je
toho dost.“
„Jsou u toho časové údaje? Aby to
odpovídalo těm, který jsem vám dal.“
„Ano, soudr… pane majore!“
„Zkoušel jsem ty vaše lidi
infiltrovat, kapitáne. Zatím dobrý! Hlavně ať jim to vydrží. Jestli ale někde
poblíž uvidím stát nějaké naše auto…“
„Už to ode mě, schytali, s… pane
majore. Taky jsem to viděl. Už se to nestane, opravdu.“
„Tak si dejte odchod, kapitáne.“ (Balada o pilotovi, str. 68)
www
Šel si pak kleknout ke Karlině
posteli, aby jí dal dobrou noc, a ona mu zabořila prsty do vlasů (možná ještě
překvapenější než on, co že to ta její ruka udělala) a řekla, že taky to jeho
kreslení způsobilo, že – když se jí neobratně zeptal, jestli by se za něho
neprovdala – řekla ano. Ač si vlastně nebyla vůbec jistá, jestli to je dobře. A
že těch pár kreseb pořád má a že se jí víc líbí než fotky, přestože na těch
jeho kresbách vypadá tlustá a ošklivá.
Zasmál se: „Bylas tlustá a ošklivá…“
Zatnula mu mezi vlasy nehty. Jen to.
A on řekl, co říct musel, protože
takhle byli a jsou uzpůsobení všichni piloti: že nepamatuje, kdy byl takhle
štastný a to že je rouhání, a ne proti Pánubohu, ale proti štěstí.
Nesouhlasila: ještě nikdy se necítila
tak silná. Přestože se válka a nacisti a Pavlíkovo astma moc a moc snažili, aby
je srazili na kolena.
„Teď už to bude dobré. Budeme v Holandsku
v bezpečí. I Rusáci s tím džípem zmizeli od našich vrátek…“ (Balada o pilotovi, str. 84 – 85)
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát
děkuji nakladatelství Hejkal, jehož spolupráce si velmi vážím.
Žádné komentáře:
Okomentovat