Balada o pilotovi

Autor/ka: Jiří Stránský
Žánr: novela
Nakladatel: Hejkal
Rok vydání: 2013
Počet stran:128
Vazba: vázaná

Anotace:

Novela, napsaná podle skutečné události, se odehrává v prvním poválečném roce 1946. Hrdinou je pilot Emil Malík. Za války bojoval v Británii a dostal se i do Sovětského svazu, kde ale nesplnil to, co od něj kremelští očekávali. Po válce se proto stává nepohodlným i československým komunistům, kteří se už připravují na převzetí moci, a chce odejít i s rodinou do Holandska. Politické drama se v novele významného českého autora prolíná s milostným příběhem, ztrácením a znovunalézáním lásky hlavního hrdiny a jeho manželky Karly.

 



http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Str%C3%A1nsk%C3%BD

O autorovi

Jiří Stránský (narozen 12. srpna 1931 v Praze) je český spisovatel (především prozaik, ale napsal i básnickou sbírku), dramatik a scenárista. V minulosti byl mnoho let prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a v minulosti ještě dávnější dvojnásobným politickým vězněm komunistického režimu (v letech 1953 až 1960 a znovu 1973 až 1975).

V nakladatelství Hejkal vyšla jeho dvoudílná románová sága z českoněmeckého pohraničí Zdivočelá země a Aukce (1997, 2006), sbírka povídek z komunistických kriminálů Štěstí (1998, obsahuje povídky Štěstí, Bumerang, Apartmá, Balík, Hrdinové, Játra, Uniforma, Žabák, Legendy a Citron), sbírka básní, napsaných v padesátých letech ve vězení Za plotem (1999), novela Přelet (2001), kniha čtyř novel Tichá pošta (2004, novely Tichá pošta, Zelenolhotská Venuše, Piknik a Rozhovor), novela Stařec a smrt (2007), román Oblouk (2009) a novela Tóny (2011).

Důležitým pramenem poznání života a díla Jiřího Stránského je knižní rozhovor Jana Lukeše, nazvaný Srdcerváč (2005). (přebal knihy)

Období druhé světové války a léta následující po ní jsou již několik desítek let za námi. Nemůžeme však před touto zrůdnou dobou našich prarodičů a praprarodičů zavírat dveře. Současný knižní svět nám poskytuje nepřeberné množství literárních děl, které se snaží zachytit právě období 40. – 50. let minulého století. Barvitě jsou popsány životy a činy slavných politiků, či jiných významných hodnostářů, kteří byli tak či onak významní a „prospěšní“ své vlasti. Bohužel se ale zapomíná, že hrdiny byli především „obyčejní“ lidé, kteří se pod tlakem okolností museli stát hrdiny a mnohdy zaplatit tou nejvyšší cenou. A právě o těchto „obyčejných“ lidech píše i Jiří Stránský…

Jiří Stránský. S tímto autorem mám spojený úspěšný seriál České televize Zdivočelá země, který vznikl na podkladě jeho dvou románů Zdivočelá země a Aukce. Od Stránského jsem sice ještě žádnou knížku nečetla, ale pokaždé, když v televizi běžela repríza právě tohoto seriálu, s nadšením jsem jej znovu sledovala a přiblížila si tak, co se odehrávalo v našich zemích, ale především v životech lidí v této nezáviděníhodné době.

Když jsem pak měla možnost, vybrat si u nakladatelství Hejkal nějakou knihu, na kterou pak následně napíši recenzi, můj zrak spočinul právě na Baladě o pilotovi, jejímž hlavním hrdinou – ostatně jako u Zdivočelé země – byl západní válečný pilot.

www

Balada o pilotovi – příběh napsaný podle skutečné události. Než jsem knížku otevřela a začetla se do jejího příběhu, přemýšlela jsem, o čem asi bude. Již z toho názvu jsem tušila, že nepůjde o nic optimistického. Balada – na základní škole jsme se učili, že se jedná o lyrický útvar s pochmurným dějem a nešťastným, někdy až tragickým koncem. A ta samá definice se hodí i pro tento příběh, i když jde žánrově o novelu…

www

Ústřední postavou knížky je Emil Malík – válečný pilot, hrdina, který má v plánu odcestovat se svojí manželkou Karlou a dvěma dětmi – Pavlíkem a Lidkou – do Holandska. Jeho sny se však rozplynou v okamžiku, kdy se stane nepohodlným a nepotřebným československým komunistům…

V knížce je popsán nejenom Malíkův život v roli letce, ale také v roli manžela a tatínka. Seznámíte se s mnohými jeho kamarády od letadel, zaposloucháte se do příběhů, které vyprávěl svým dětem, a stanete se svědky toho, jak se snaží ke své rodině znovu najít cestu.

www

Balada o pilotovi – to je živoucí a účastný portrét rodiny válečného pilota, která se po válce snažila znovu najít ztracenou rovnováhu a začít nový život v jiné zemi. Jiří Stránský nabízí čtenáři překvapivé zvraty, hluboký lidský příběh o moci přátelství, lásky, naděje, intrik a zrady…

Stránského knížka je jedinečná a dojemná. Na několika málo stránkách tu najdete víc než v mnohých rozsáhlých románech, a tudíž mi nezbývá nic jiného, než vám knížku vřele doporučit. Díky přímočarosti, živému hovorovému jazyku, krátkým větám a hlavně celému námětu se vám zaryje pod kůži a nepustí vás, dokud se „nepročtete“ až k samotnému konci.

Hodnocení: 5/5

Ukázky z knihy:

„Vidím, Franto, že tvá paní taky už ví, jaký jsi byl chlívák, a moc ti toho o Svatobořicích nenapovídala. Marta tam byla s nima a říkalo se, že ji tam nasadilo gestapo… Ale v papírech prý měla, že je dcera nějakého óbrkomunisty, co před Němci stačil utéct do Moskvy. A že ji ženský chtěly vystrnadit, ne-li z ní trochu vymlátit přiznání, ale Karla ji ubránila. To se jí musí přiznat: respekt měla, to ano. A má pořád… Akorát že sedí doma a nikam nechce.“

„Lituje se,“ ujelo Emilovi, „nechce se jí. Přitom budu mít plat třikrát takovej, než mám, a barák i se zahradou, a ona si tu válku může vynahrazovat mnohem líp.“

„Je ublížená,“ řekl Franta, „ta moje taky. I když v lágru byly necelý tři roky… Zato my šest let!“

„Nech toho!“ okřikl ho Lojza, „to je svinský! Ty holky si užily jak psi. A jen proto, že se odmítly rozvést! Nabízeli jim za to, že je pustěj. Taky ale vyhrožovali, že děti strčej do polepšoven či sirotčinců.“

„A každou chvíli některý přišli s radostí oznámit, že jejího mužskýho sestřelili nad Kanálem.“ (Balada o pilotovi, str. 17 – 18)

www

 „Tak kapitáne, co je nového? Pohov, prokristapána! My dva si přece na vojáčky hrát nebudeme!“

„Ano, soudr… pane majore. Za tyhle poslední tři dny, kdy je nebe bez mráčku a tlaková výše opravdu vysoká, jsme nahráli všechna letová hlášení o počasí, jak jste si přál.“

„Ne, nepřál… jen jsem to navrhl – na to nezapomeňte. A dál?“

„Máme je hlavně v angličtině, taky ale ve franštině. A samozřejmě česky. Jak jste si… jak jste navrhl. Je toho dost.“

„Jsou u toho časové údaje? Aby to odpovídalo těm, který jsem vám dal.“

„Ano, soudr… pane majore!“

„Zkoušel jsem ty vaše lidi infiltrovat, kapitáne. Zatím dobrý! Hlavně ať jim to vydrží. Jestli ale někde poblíž uvidím stát nějaké naše auto…“

„Už to ode mě, schytali, s… pane majore. Taky jsem to viděl. Už se to nestane, opravdu.“

„Tak si dejte odchod, kapitáne.“ (Balada o pilotovi, str. 68)

www

Šel si pak kleknout ke Karlině posteli, aby jí dal dobrou noc, a ona mu zabořila prsty do vlasů (možná ještě překvapenější než on, co že to ta její ruka udělala) a řekla, že taky to jeho kreslení způsobilo, že – když se jí neobratně zeptal, jestli by se za něho neprovdala – řekla ano. Ač si vlastně nebyla vůbec jistá, jestli to je dobře. A že těch pár kreseb pořád má a že se jí víc líbí než fotky, přestože na těch jeho kresbách vypadá tlustá a ošklivá.

Zasmál se: „Bylas tlustá a ošklivá…“

Zatnula mu mezi vlasy nehty. Jen to.

A on řekl, co říct musel, protože takhle byli a jsou uzpůsobení všichni piloti: že nepamatuje, kdy byl takhle štastný a to že je rouhání, a ne proti Pánubohu, ale proti štěstí.

Nesouhlasila: ještě nikdy se necítila tak silná. Přestože se válka a nacisti a Pavlíkovo astma moc a moc snažili, aby je srazili na kolena.

„Teď už to bude dobré. Budeme v Holandsku v bezpečí. I Rusáci s tím džípem zmizeli od našich vrátek…“ (Balada o pilotovi, str. 84 – 85)

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Hejkal, jehož spolupráce si velmi vážím.