Překladatelka: Marta Bartošková
Žánr: krimi, detektivka
Nakladatel: Metafora
Rok
vydání: 2014
Počet
stran: 424
Vazba: vázaná
Anotace:
Na místě vraždy zůstalo tělo bez očí… Co skrývá třetí
znamení?
V budově univerzitní katedry historie v Reykjavíku
je nalezena zohavená mrtvola německého studenta Haralda. Má vypíchnuté oči a
jeho tělo je označeno magickou runou. Bohatá rodina zavražděného najme bývalého
kriminalistu Matthiase a islandskou právničku Tóru. Brzy vyjde najevo, že
Harald založil spolek zájemců o čarodějnictví a vášnivě studoval islandské
čarodějnické procesy. Sám měl na těle spoustu tetování, nechal si rozpůlit
jazyk, aby vypadal jako hadí, a zajímal se o mučení, které možná kdysi
vyzkoušel i v praxi…
I přesto, že knížky s tímto žánrem nejsou mým šálkem
kávy, v případě Posledního rituálu jsem neodolala. Anotace prvního případu
islandské právničky Tóry mě natolik zaujala a oslovila, že jsem nemohla jinak.
Už samotné prostředí (i když je pravda, že v současnosti se se severskými
detektivkami roztrhl pytel) a námět je více než zajímavý – číst o
čarodějnických procesech na Islandu bylo pro mě něco nového, něco neotřelého,
něco, co jsem si v žádném případě nemohla nechat ujít a musím říci, že
autorka zpracovala z tématu čarodějnictví atraktivní detektivku.
www
Knížka začíná v okamžiku, kdy vedoucí katedry historie
islandské univerzity nalezne v budově školy mrtvého studenta Haralda. Ani v nejmenším se však nejednalo o „běžnou“ vraždu. Vyšetřováním tohoto bizarního případu se chopí islandská právnička Tóra
společně s německým právníkem Mathiasem – rodinným přítelem Haraldovy
rodiny. Okolo Haraldovy smrti se vznáší mnoho otazníků a záhad. Jeho mrtvé tělo bez očí „okrášlené“
magickými runami přineslo mnohé a zavedlo Tóru na
cestu po čarodějnictví.
www
Tento špičkově napsaný román, ve kterém se snoubí dobrý
detektivní základ, zajímavý námět, sympatické postavy společně s tou
nejpodivnější a nejneobvyklejší vraždou doporučuji všem milovníkům severských
krimi a nemluvě pak těm, kteří si libují v tématu čarodějnictví a
inkvizic. Yrsin Poslední rituál však
doporučuji i těm, kteří tomuto žánru příliš neholdují. Někomu se může třeba
zdát, že na severskou detektivku je jedna mrtvola dost málo, na můj vkus
stačila až až. Daleko více jsem si pak užila to okolo. Ale o poctivou severskou
krimi rozhodně nepřijdete – vše se sice motalo „jen“ kolem jedné vraždy, ale zkrášlovacích
doplňků tam bylo habaděj – co byste řekli na oči zabalené v kůži,
zaříkávadlo psané lidskou a krkavčí krví nebo lidské končetiny v krabici?
Už ty vydloubnuté oči v samotné anotaci „potěší“ všechny příznivce tohoto
žánru.
Teď už vím, proč jsou Tóřiny případy tak populární – a to
nejenom ve světě, ale i u nás. V Posledním
rituálu – prvním případu sympatické právničky Tóry – jsem našla vše, co
jsem očekávala a na co jsem byla natěšená – od nekonvenční party vysokoškoláků
a jejich tajného spolku přes Tóřin soukromý a pracovní život až ke Kladivu na
čarodějnice. Haraldův případ byl pořádně zamotaný a komplikovaný a najít vraha opravdu nebyla žádná hračka. Od začátku až do konce jsem byla napnutá, jak to všechno nakonec dopadne. Ani v nejmenším nebyl Poslední rituál předvídatelný. A díky autorčině skvělému stylu psaní jsem si čtení opravdu užívala.
www
Velkou výhodou pro mě bylo i to, že jsem dosud knížek
z tohoto soudku moc nepřečetla, tudíž nějaké porovnávání s jinými
autory nehrozí. Yrsin první příběh mě natolik oslovil, že jej hodnotím plným
počtem hvězdiček a velmi ráda se poohlédnu po jejích dalších případech. Myslím
si, že většina strašpytlů, mezi které se řadím i já, si mohou knížku bez obav
přečíst. (Knížku prosáknutou krví od začátku až do konce rozhodně nečekejte!).
Jednu mrtvolu a těch pár věcí okolo hravě překousnete. Téma čarodějnictví vám
všechno vynahradí. Na to vemte jed!
Hodnocení: 5/5
Za poskytnutí
recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora, jehož
spolupráce si velmi vážím.
Žádné komentáře:
Okomentovat