Autor: Vladislav
VlčekŽánr: historický román, fantasy
Nakladatel: Brána
Rok vydání: 2014
Počet stran: 256
Vazba: brožovaná
Anotace:
Harald MacGowan
sloužil Bohu jako inkvizitor. Byl to on, kdo chránil lidi před čarodějnicemi a
jinými nečistými silami – s nasazením a vášnivým smyslem pro povinnost. O
tom byl přesvědčen. Ale, objektivně vzato, taky to byl pěkně sadistický zlý parchant
a bratr jedné z jeho obětí přešel od úvah k činu a vyzdobil jeho
vnitřnostmi podlahu.
Před smrtí
Haralda uchrání tajemné společenstvo. Pod vedením svých zachránců a učitelů
začne skutečně chápat, co je dobro a co zlo, ač ho to stálo nemalé úsilí.
Dostává druhou
šanci, ale na cestě za svým vykoupením bude muset překonat řadu překážek a
nepřátel nadaných značnými schopnostmi a minimem lidskosti či morálky. A dost
možná zaplatí i cenu nejvyšší…
Inkvizitor je
román, který v sobě spojuje to nejlepší z moderní české akční fantasy
a cit pro historické prostředí. Jeho hrdinové prochází napříč světem a
poznávají lásku, smrt i vykoupení. Za pomoci zbraní a násilí, ale i laskavosti
a soucitu, bojují za jednu z mála věcí, která má opravdu smysl.
Pár slov o autorovi:
X Vladislav
Vlček se narodil 7. července 1971 v Ústí nad Labem a vystudoval
Střední průmyslovou školu strojní
 |
| autor při křtu své knihy |
X je podruhé rozvedený, z prvního manželství
má dceru a nyní žije v Teplicích se svou přítelkyní
X pracuje v Praze u velké
mezinárodní společnosti (přebal knihy)
„Je opravdu pěkné být veleben jako
starostlivý ochránce Božího stáda, zbavující ta hovádka temných sil,…“ (Inkvizitor,
str. 10)
Zpočátku to vypadalo jako zajímavý
historický román. Po pár kapitolách se začalo blýskat na ještě zajímavější
román s prvky fantasy a nakonec se z toho vyklubalo dílko, které je
kombinací fantasy románu a prvků historie a moderna. Zkrátka, jednoduše
řečeno: parádní knížka s nepředvídatelným námětem, který je navíc
originální.
Ústřední postavou Vlčkova románu je Harald
MacGowan – inkvizitor, o němž – především na prvních několika stránkách –
čteme jedno peprné titulování za druhým (tak obsáhlý slovník, který měl pro „našeho“
inkvizitora autor přichystaný, se jen tak nevidí!). Pro někoho byl výkonným, spravedlivým a svou prací nadšeným
inkvizitorem, který konal ve jménu Božím. Ale v očích nevinných obětí a
jejich blízkých vynikal především jako nepříčetný fanatik, který si libuje v mučení
a sadistických praktikách.
Každý z nás už jistě někdy o inkvizicích a
čarodějnictví něco četl nebo alespoň slyšel. Pod záštitou samotného biskupa
konali služebníci Páně ony kruté „obřady“ s čarodějnicemi, které –
především pro chudinu – skýtaly velké povyražení a u široké veřejnosti vzbuzovaly
obrovský zájem. Obžaloba, mučení, soud a upálení… stále ten stejný koloběh, ve
kterém hrál Harald – včetně svých obětí – hlavní roli. Dny, týdny, měsíce, roky…
Kolik obětí již prošlo pod jeho rukama? Dělo by se tak stále, ale právě v onu
osudnou noc, ve které uhasl život nevinné dívky, se něco změnilo. Ze spárů
hněvu bratra zesnulé dívky ho vytrhl někdo, kdo věřil v jeho nápravu…
Tak, co na to říkáte, milí čtenáři?
Pokud jste přesvědčeni, že jste již takových knížek četli habaděj, jste na
omylu. Kdo by odolal návštěvě krásné opravené pevnosti ve Skotsku, která se
nebrání moderním technologiím? No řekněte, nechtěli byste se uvelebit v krásné
posteli s nebesy ve středověké komnatě a pustit si u toho nějaký film na
DVD? A kdo by dal přednost dubové kádi před moderně vybavenou koupelnou se
sprchovým koutem! Ano! Nad moderními vymoženostmi hradu, který se stal novým
Haraldovým domovem, jsem zpočátku kroutila hlavou, ale později si řekla, proč
ne. To ovšem není všechno! Při četných bojových misích, kterých se museli naši
hrdinové účastnit, toho bude mnohem více. Je jenom na nich, jestli dají
přednost jízdě na „starých dobrých“ ořích nebo luxusní jízdě ve Ferrari F40 či
na motocyklu Jawa 23 Mustang. A o zbraních všemožných typů ani nemluvě. Navíc,
když si k tomu otevřou i dobře vychlazené plzeňské pivo. To se to pak vybírá!
Trochu mě mrzelo, že jsme se z té historie
tak rychle dostali. Ne, že bych si libovala (společně se „starým“ Haraldem) v mučení
a krutosti, ale možná bych ho v té šlamastyce nechala déle „vykoupat“ a
hlavně ho nechala, aby alespoň trochu napravil to, co napáchal v době své
prvotní profese. Ještě, že mi tam zůstala alespoň ta středověká pevnost, učitel
tance, učitel bojového umění či učitelka magie Gwyneth.
A co samotné postavy? Co si vlastně vůbec myslet o samotném Haraldovi?
Snad jen to, že je to opravdu velmi rozporuplný „mužík“. Ve svém minulém životě
po nápravě netoužil, v tom novém však dostal příležitost, které se
zhostil, jak se patří. Takže asi tak. Kromě velkého „šéfa“ jsem si velmi oblíbila postavu Benedicta – muže, který stál po Haraldově boku již od samého
počátku. Ani jeho ostré nadávky, kousavý humor a notné vulgarismy mi nevadily.
Jeho přezdívka, kterou tituloval Haralda – tlustoprdelatá
směsice Kelta a Dána – mi jistě ještě na dlouhou dobu utkví v paměti a
bude již natrvalo spojená s touto knížkou. Byla jsem ráda, že se v příběhu
objevily i ženské postavy. Díky Bohu za Gwyneth a Vivian!
Tento poutavě napsaný koktejl si
rozhodně zaslouží vaši pozornost. U mě si Harald a jeho přátelé vykoledovali
krásné čtyřhvězdičkové hodnocení. Pánové si v Inkvizitorovi stoprocentně přijdou na své. Ale i dámám knížku vřele
doporučuji. Proč by si i čtenářky nemohly vychutnat vedle přeslazených románků
z minulosti i ze současnosti také povedenou fantasy (navíc z pera českého
začínajícího autora), kde se na historickém pozadí rozehrává netradiční
historicko-moderní příběh? Hrdinové poznají mnohé – a jednou z oněch věcí
bude také láska. Prvotní román Vladislava
Vlčka doporučuji tedy opravdu každému.
Hodnocení: 4/5
Ukázka z knihy:
„Na co potřebujeme vzdušnou ochranu?“ zeptal jsem se
zmateně. Já zkrátka moc rád spím, a když už musím vstát, tak nejraději ne
příliš brzy a buzení by mělo být jemné.
„To je jednoduché, můj méně chytrý příteli. Opravdu, ty
kdybys nebyl blbej, tak nemáš žádnou vlastnost“ odvětil,“ ještě není známo
místo, kde se Noc Rozhodnutí odehraje, ale bude to každopádně otevřený prostor.
Nevíme jestli louka, stadion Lakers nebo Central Park, ale rozhodně ne metro či
nějaké katakomby. Otevřená obloha, měsíček, hvězdičky a tak. Kurevsky, ale
opravdu kurdsky volného vzduchu nad námi.
A vzhledem k tomu, že naše moderní hračky nebudou
fungovat, tak to na zemi odnese nás šest v kombinaci s bojovým čarodějnictvem
a ve vzduchu draci.
Chápeš, nebo ještě chrápeš?“
„Tak nějak jsem doufal v Blackhawka, Humvee, kulomety,
brokovnice a další sladkosti,“ zahučel jsem zklamaně.
„Ó ne ne, ty ukrutníku, celá tahle legrace má svá pravidla,
helikoptéru nenahodíš a pistole nevystřelí.“
„A co draci, nejsou při tom všem moderním špiclování trochu
nápadní, jak si tak poletují světem?“
„Nejsou. Vidí je pouze ten, komu to dovolí. Profesor mi to
vysvětloval – no, moc jsem to nepochopil – ale oni už dlouho nežijí přímo na
této Zemi, pohybují se v jakýchsi paralelních dimenzích. Občas je někdo
nezvaný zahlédne, ale jen jako mlhavý přelud. Prý to možná vysvětluje některé
výskytu UFO.
A nesměj se, ty kokote, víš, že těmhle kecům hovno rozumím –
když jsi tak chytrej, nech si to vysvětlit sám,“ urazil se a popuzeně práskl dveřmi.
(Inkvizitor, str. 127 – 128)
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji
nakladatelství Brána, jehož spolupráce si velmi vážím.
Žádné komentáře:
Okomentovat