Tajemství krásné čarodějky

Originál: A Knight and White Satin
Autor/ka: Jackie Ivie
Překladatel/ka: Stanislava Míčková
Žánr: román pro ženy, historická romance
Nakladatel: Oldag
Rok vydání: 2014
Počet stran: 320
Vazba: vázaná
Anotace:

Smyslný historický příběh ze skotské Vysočiny.

Když mocný příslušník klanu Payton Dunn-Fadden dobude v drsných horách skotské Vysočiny hrad nepřátelského klanu Caruthových, ožení se se svéhlavou dědičkou Dallis Caruthovou proti její vůli, poněvadž ji považuje za součást ceny, která mu náleží. Králův oblíbenec, urostlý Payton Dunn-Fadden s tvrdým pohledem, nevyniká jen jako válečník. Stejně legendární je i jeho umění svádět. Payton však skrývá jedno temné tajemství, o němž ví pouze jeho žena. Dallis Caruthovou dohání vynucený sňatek k zuřivosti. Hrubý, živočišný Payton zdaleka nedosahuje jejího společenského postavení… přesto ji šílenou silou přitahuje…

O autorce:

Jakcie Ivie se narodila a vyrůstala v Salt Lake City v Utahu, kde vystudovala na univerzitě výtvarné umění. Od dětství byla vášnivou čtenářkou, později s výraznou zálibou v žánru historické romance. Vlastní romantické příběhy zasazené do dávné minulosti začala psát ve státě Wyoming, kam se z Utahu na několik let přestěhovala. Nyní se svou rodinou a čtyřmi zvířecími mazlíčky žije a pracuje uprostřed zasněžených hor a divoké přírody ve městě Anchorage na Aljašce. (přebal knihy)

Pro více informací o autorčině tvorbě navštivte její webové stránky (ZDE).

 

 

Historické romance Teresy Medeiros, Bertrice Small, Hannah Howell, Lisy Kleypas a spousty dalších autorek nás – romantické dušičky – potěšily svými příběhy už nesčetněkrát. I české čtenářky mají u knih náležejících do tohoto žánru své dvorní spisovatelky, které víceméně nezklamou nikdy. Najdou se však i takové autorky, které nejsou u našich čtenářek tolik známé. Podobně je tomu i u knih Jackie Ivie, autorky Tajemství krásné čarodějky, jejíž příběhy se ve světě těší velké oblibě. Kromě „čarodějky“ vyšla autorce u nakladatelství Oldag i knížka s názvem Tajemství krásné léčitelky.

♠♠♠

Po přečtení anotace, která mimochodem „vyslepičí“, co se dá, mě na knížce zaujaly dvě věci: kromě žánru samozřejmě, to bylo především prostředí a doba. Neznám nic lepšího než „drsné“ mužské v kiltu prohánějící se skotskými vřesovišti na divokých ořích, silné ženy, které nevysedávají tiše v koutě a vše završující pochmurně velebné hrady, které navoněným vilkám či přezdobeným operám 19. století nesahají ani po kotníky.

Stále ten stejný námět, který se dá předvídat hned po první stránce? Nepřátelské klany, dobytý hrad, unesená nevěsta? Možná ano, možná taky ne! Ne o všech příbězích právě s tímto námětem se dá říci, že byly dobré, ale „tajemný“ příběh krásné čarodějky rozhodně dobrý byl!

 

Tak to bychom měli. „Ďábel“ a nevinná dívka? Splněno! Payton Dunn-Fadden – žádná zženštilá třasořitka v krajkách, která umí leda tak „obšťastňovat“ koketující dvorní dámy na královském dvoře pisklavým zpěvem a skládáním milostných veršů, ale pořádný mužský se sílou ďábla a rychlostí blesku, před nímž v hrůze utíkají všichni muži a všechny ženy omdlévají vzrušením ještě dříve, než se jich dotkne. Rád se vychloubal nejenom svými dovednostmi na bojištích, ale i svým „sváděcím“ umem. Říkáte si pěkný „vejtaha“? Ano i ne. Je sice pravda, že někdy jsem měla sto chutí omlátit našemu legendárnímu rytíři něco o hlavu, ale vždycky to nějak dokázal „vyžehlit“. A co na to náš obětní beránek Dallis? Je jasné, že by se k takovému hlavnímu hrdinovi nehodila žádná ufňukaná „slípka“, která by při první příležitosti skočila z hradní věže. I když je pravda, že někdy Dallis ufňukaná byla, ale její jízlivé poznámky, sprosté nadávky a vřeštění, se daly ještě překousnout. Na druhou stranu se hlavní hrdinové se svým „nepřejícím“ osudem porvali statečně. Zkrotit jeden druhého někdy vyžadovalo pořádnou dávku úsilí. Jejich „miluji tě“ a záhy zase „nenávidím tě“ bylo někdy „na bedničku“, ale budiž, nakonec přeci jenom našli společné štěstí.

Bez dalších postav bychom se v příběhu také neobešli. Kdo by pomáhal Paytonovi s dobytím hradu i s manželkou (v největší počestnosti samozřejmě)? Ještě, že měl Redmonda! Milé dámy, na Redmonda MacClouda jsem nedala dopustit. Oblíbila jsem si ho nejenom díky jeho věrnosti, ale i kvůli tomu, jak opatroval Dallis právě tehdy, když si Payton usmyslel, že mu je ukradená. Právě za tyto okamžiky by ho měl Payton na rukou nosit a ne mu po každé nehezké poznámce předhazovat jak ho nesnáší (i když to myslel z legrace!). A tak, jako měl Payton svoji pravou ruku v podobě Redmonda, měla ji i Dallis. Byla jí její teta – lady Evelyn. Tato postarší dáma, která svoji svěřenkyni uzemnila právě v tu nejméně vhodnou chvíli slovy typu: „Sedni si a vyšívej, a moc to neutahuj, ať to po tobě nemusím párat!“, měla srdce na pravém místě. Laskavá a moudrá Evelyn, která se největší dědičce na Vysočině snažila vštípit jen to nejlepší, byla nejenom dobrou společnicí, ale i rádkyní a přítelkyní.

♠♠♠

Myslím, že je dobré se čas od času poohlédnout i po tvorbě jiných autorek. Nikdy nevíte, zda se právě ony nové autorky nezařadí mezi vaše oblíbené. A mohla by to být právě i Jackie Ivie a její knížka Tajemství krásné čarodějky, ve které na vás čeká příběh plný zajímavých zvratů, krásných romantických chvilek a jedno tajemství (i když je pravda, že název knížky je poněkud zavádějící).

Rozhodně doporučuji všem milovnicím historických romancí, které mají slabost pro „hory svalů“ v kiltu, divokou skotskou Vysočinu, tvrdohlavé dědičky, ale i královské intriky, žhavé postelové scény a kousavý humor.

 

Hodnocení: 4/5
 

Ukázka z knihy:

„Nejsem žádný pytel, aby se se mnou tak hrubě zacházelo!

A pusť mě!“

„Sethe?“ zeptal se Payton.

Při zvuku jeho hlasu se Dallis zarazila a ztichla. Dokonce jako by i zpomalila tempo, protože Seth se musel uchýlit k tomu, že ji znovu zatáhl za ruku. To všechno Paytona uspokojovalo. Nedokázal rozpoznat výraz v její tváři, když se k němu blížila, poněvadž měla kolem sebe omotaný plášť, ale pohrdání v hlase se nedalo přehlédnout.

„Já s tebou na koni nejedu,“ oznámila, jako by tam už seděla.

„Ale jedeš,“ odvětil Payton.

„Jsi skrz naskrz promočený a zmrzlý. Tvému drahocennému dítěti to ublíží.“

Paton něco zabručel. „Vysaď ji nahoru, Sethe.“

„Navíc, tenhleten Seth mě nedokáže zvednout. Když mě vytahoval ze člunu, málem mě upustil.“

„Je to pravda?“ zeptal se Payton. Seth svěsil hlavu, ale směřoval tím pohybem k Dallis.

„Seth mi sděluje, žes mu to ztěžovala.“

„Měl jsi vytáhnout loď na břeh před tím, než jsi začal vytahovat náklad. Šlo by to snadněji.“

„Je tam moc hluboko. Můžeš tedy nasednout sama?“

„Tak jsi měl najít malou zátoku u břehu a… a já s tebou nejedu.“

„Redmonde?“ Payton vyslovil jeho jméno jako otázku a otočil hlavu směrem k místu, kde muž stál a mlčky je pozoroval.

„O Caruthově klanu se povídá, že mají ostré jazyky a ještě bystřejší důvtip. Teď vidím, že obojí je pravda,“ odpověděl Redmond.

Payton nejdřív zavrčel a pak odpověděl. „Je to tvůj plán.“

„Možná neumí jezdit na koni a maskuje strach tím, že se hádá?“ napadlo Redmonda.

„Dejte mi koně,“ promluvila Dallis. „Pojedu sama.“

„Možná, ignoroval Payton její výbuch. „Možná ne. Nemáme na výběr. Možná ji budeme muset spoutat.“

„Pokud u ní budeš sedět, tak ne. Budeš jí pomáhat udržet se v sedle. Je to dlouhá cesta.“

„To není dobrý nápad. Vezmi si ji ty.“

„Není moje manželka,“ oponoval Redmond.

„Mohli byste se vy dva přestat o mně bavit, jako kdybych tady nebyla?“ naježila se Dallis.

„Mimo to, ty jedeš na Orionovi,“ oznámil Redmond. „Víš, že je nejsilnější. Proto sis ho vybral.“

Payton zamručel. „Přinesl jsi provaz?“

„Nikdy bez něj nechodím.“ Odmotal kousel z klubka, které měl neustále zabalené v brašně.

„Nebude mě spoutávat. Já s tebou nejedu. A téhle mužské hry už mám po krk,“ pokračovala Dallis.

„Na čtyři?“ zeptal se Redmond.

Payton přikývl.

„Nezačínejte počítat,“ varovala je Dallis. „Ani jeden.“

„Jedna,“ začal Redmond.

„Tak jak jsme to udělali v Aberdeenu. Po dobrém, nebo po zlém,“ řekl Payton.

„Dvě, odpověděl Redmond.

„Já vás varuji…!“

(Tajemství krásné čarodějky, str. 103 – 104)

 

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum, jehož spolupráce si velmi vážím.

Zdroj obrázku: #