Ďáblův synek... poprvé

Série: Klub INFERNO, #1
Autor/ka: Gaelen Foley
Překladatel/ka: Alena Horváthová
Žánr: román pro ženy
Nakladatel: Galatea
Rok vydání: 2013
Počet stran: 344
Vazba: vázaná
Anotace:

Markýz z Rotherstonu je členem klubu Inferno. V očích londýnské smetánky jsou jeho členové zhýralci a záletníci a žádná dobře vychovaná mladá dáma z vysoké společnosti, která dbá na svou pověst, by si s žádným z gentlemanů tohoto skandálního klubu nic nezačala. Ve skutečnosti se ovšem jedná o tajný Řád, jehož agenti jsou vysíláni v utajení na nebezpečné mise po celé Evropě. Jejich prvořadým úkolem je chránit krále a zemi.

Max Rotherstone chce očistit své jméno a vrátit čest své rodině a jediný způsob jak toho dosáhnout je: oženit se s půvabnou a dokonalou dámou, jejíž pověst je bez poskvrny.

Ze seznamu vhodných dam padne jeho volba na slečnu Daphne Starlingovou, která dala košem už několika nápadníkům, z nichž jeden jí téměř zničil pověst. I přesto, že její reputace není zrovna bez poskvrny, Maxe okouzlí. Je ochotný udělat cokoli, aby očistil Dapheinu pověst, získal její ruku a dokázal, že i on se může stát dokonalým manželem...

 

O autorce

Gaelen Foley je autorkou osmnácti historických románů, jejichž děj je zasazen do Anglie devatenáctého století do tzv. období regentství. Její knihy již byly přeloženy do patnácti světových jazyků a získaly řadu ocenění.

Autorka potěší i milovníky dobrodružných fantasy románů. Píše je spolu s manželem pod pseudonymem E. G. Foley.

Gaelen Foley vystudovala anglickou literaturu a filozofii na Státní universitě New York ve Fredonii. Žije nedaleko Pittsburgu se svým manželem Erikem a bišonkem Bublem. V současné době intenzivně pracuje na další knize. (přebal knihy)

Další informace o autorce včetně její tvorby naleznete ZDE.

 

Ďábelský markýz hledá svoji STAR, aneb Casting právě začíná…

Milé dámy, bojíte se rády? Fascinují vás v romantických příbězích pořádní chlapi s pošramocenou pověstí? Pokud ano, mám pro vás vstupenku do klubu INFERNO, nevalně proslulého pánského klubu, jehož se londýnská smetánka vyhýbá obloukem. V něm se, podle urozených aristokratů, schází ta nejhorší sebranka z celé Anglie, která je proslulá svým zhýralým životem. Ale jak to tak bývá, pod zdánlivě černou slupkou se většinou skrývá něco, co má být ostatním skryto. A v případě „po čertech“ proslulého klubu a jeho členů, na jejichž účet si společnost vymýšlí všemožné pekelné „bláboly“,  to nebude výjimkou. Tak kdo jsou vlastně ti pánové, před kterými matinky svým nevinným dceruškám zakrývají oči a pánové okolo nich našlapují po špičkách, aby jen kousíčkem svého kabátce nezavadili o jednoho z nich? A proč se tak vehementně snaží skrývat svoji totožnost? Prozradím vám jenom to, že se jedná o jakýsi Řád, který se bije ve jménu svatého Michaela Archanděla proti zlu Prométheanů.  

 

Jako prvního z klubu si na mušku vezmeme markýze Maxe Rotherstona, který si usmyslel, že už by bylo na čase oženit se. No a musím říci, milé dámy, že na to šel opravdu lišácky. Svému právnímu zástupci dal za úkol sepsat jakýsi seznam nejvhodnějších anglických dívek, které splňovaly přísná kritéria jeho lordstva. Takže tomu castingu, kterým na mě autorka „vybafla“ hned na první stránce jsem se fakt smála od ucha k uchu. Ani jeho fyzické vzezření a společenský titul „neobměkčil“ londýnské dívky natolik, aby samy žadonily o jeho přízeň. I když mnohé by to jistě bez okolků udělaly, ale hold, dát se do křížku s jedním z toho odporného klubu, to by znamenalo podepsat smlouvu se samotným ďáblem. Takže, aniž by o tom ony slečny věděly, vznikl jakýsi seznam potenciálních kandidátek na lady Rotherstonovou.

 

Dívkám č. 1 – 4 bych na čelo nalepila cedulku „nevinnost sama“. Podobně by to jistě udělal i lord Rotherstone. O nějaké slípky typu: miláčku, podej mi jehlu, je pro mě příliš těžká nebo miláčku, lehni si na tu trávu, ať si o ní neumažu své saténové střevíčky nebo dokonce miláčku, stoupni si před tu žhavou kouli na nebi, ať mi nespálí můj právě napudrovaný nosík, rozhodně nestál. Je tedy jasné, že Maxovo oko spočinulo právě na problematické dívce č. 5, která dala košem i druhému nejlépe oblékanému gentlemanovi v Londýně Albertu Carewovi.  Rčení o zakázaném ovoci, které chutná nejlépe, zde platí dvojnásob. 

 „Úctyhodná slečna Daphne Starlingová – 20 let, veliká krasavice, známá svou laskavostí – ale je problematická, lorde. Pozor! (Přečtěte si doušku!)“

Tak co na ni říkáte? Žádná nudná manželka, ale holka, které kuráž rozhodně nechybí. No a jak se k tomu postavil náš „obětní beránek“ Daphne? Je jasné, že Maxovi hned neskočila do náruče – i když někdy zbývalo pár kroků – ale pěkně ho potrápila – někdy až moc. Daphne jsem si jako hlavní hrdinku oblíbila. Je sice pravda, že mi někdy lezla pěkně na nervy, ale jinak měla zlaté srdíčko, ve kterém se našlo místo i pro děti z ulice.

 

Rozhodně nepropásněte návštěvu klubu INFERNO, která představuje lahodně namixovaný koktejl plný vášnivých polibků, letmých pohledů, ze kterých se vám budou podlamovat kolena, ne jednoho tajemství, nebezpečných spiknutí a intrik. Autorka k němu podávala i znamenitý vypravěčský talent, poutavé dialogy a povedený námět. Jako dezert servíruje žhavé postelové scény (nejenom postelové), pořádné mužské a notnou dávku kousavého humoru.

 

U slovenských čtenářek se „pekelníci“ Gaelen Foley těší velké oblibě. V současnosti jim společnost zpříjemňuje již šestý člen klubu INFERNO. Doufám, milé čtenářky, že i u nás se bude pekelným chlapcům líbit, a že nám autorka stihne představit všechny „bratry“ z čertovic rodinky.

 

Hodnocení: 4/5

Ukázka z knihy:

„Lorde Rotherstone!“ zvolala pohoršeně. „Začínám si myslet, že jste buď nenapravitelný cynik nebo misantrop.“

„Vlastně z každého něco.“

„A vy se pak divíte, že vám přezdívají Ďábelský markýz?“

„Upřímně,“ řekl Max se smíchem, „si myslím, že to dělají ty vousy.“

„Tak si je oholte,“ prohlásila.

„Nelíbí se vám?“

„Ne, odpověděla k jeho velkému pobavení. „Opravdu, lorde, vypadáte s nimi jak Lucifer.“

„Možná chcivypadat jako Lucifer,“ namítl.

„Bezpochyby abyste každého vyděsil!“ řekla a významně povytáhla obočí. „Tvrdil jste, že chcete napravit svou rodinnou pověst, ale mně se zdá, že se vám líbí, co se o vás povídá. Rád lidi necháváte v nejistotě. Úmyslně je provokujete a máte z toho zvrhlé potěšení.“

„Já? Slečno Starlingová! Já jsem jako nevinné jehňátko.“

„Ha. Spíše jako vlk převlečený do ovčí kůže. Málokdy se ukážete ve společnosti, a když, tak začnete hned bojovat.“

„S nikým jsem nebojoval,“ bránil se suše.

„Vyhrožoval jste Albertovi, ne snad?“ Vy sám jste mi to řekl.“

„Ale to bylo něco jiného, Daphne, drahá. To přece bylo kvůli vám. A rozhodně toho nelituji. Kdyby ten mizera řekl o vás ještě jedno křivé slovo, přísahám, že bych ho vyhodil zavřeným oknem.“

„Aha!“ vykřikla.„Jenže to vaší pověsti příliš neprospívá. Takové věci dělat prostě nemůžete.“

„Dle mého názoru musím,“ zamumlal tvrdohlavě. „Dobrá tedy! Raději mi řekněte, jak mám být ke všem těm dobrým lidem milý? (Můj hříšný markýz, str. 138)

 

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Galatea, jehož spolupráce si velmi vážím.