Série: Klub INFERNO, #2
Autor/ka: Gaelen Foley
Překladatel/ka: Alena Horváthová
Žánr: román pro ženy
Nakladatel: Galatea
Rok
vydání: 2014
Počet
stran: 312
Vazba: vázaná
Anotace:
Už od dávných časů chladných
jako kámen, ve zdech sídla vévodů z Warringtonu, visí nad muži tohoto šlechtického
roku krvavá kletba. Ale Rohan Kilburn, vévoda z Warringtonu, se zapřísahá,
že se nikdy neožení, a tak unikne tragickému osudu. Přesvědčí sám sebe, že není
určen pro lásku a svůj život zasvětí klubu Inferno a jeho tajnému poslání.
Avšak jedné mrazivé noci
přivede banda hrdlořezů na jeho hrad krásnou zajatkyni. Tímto gestem
chtějí místní pašeráci získat vévodovu přízeň. Kate Madsenová se však
nehodlá smířit s úlohou oběti a je pevně rozhodnuta bojovat o srdce muže,
který zanevřel na lásku…
Nevinná dívka ve spárech chladnokrevné Bestie…
Koho z „pekelných“
bratrů vyšle na lov autorka ve druhém díle? Tahle otázka není úplně na místě.
Hrdina druhého dílu z klubu INFERNO, Rohan
Kilburn, vévoda z Warringtonu, se totiž do ženění nehrne. Vlastně se
nechce ženit nikdy. Obává se kletby, která sužuje jeho rod již po staletí.
Společnost mu zpříjemňují a postel zahřívají krásné anglické kurtizány a s nějakou
manželkou si opravdu hlavu neláme. Mimochodem, pokud jste četli první díl, jistě si pamatujete, jak se náš vévoda chvástal, že jeho šarmu
neunikne žádná sukně a bez sebemenšího zaváhání mu skočí do náruče (tedy –
spíše do postele)? Tak já teda nevím, co to bylo za „sukně“, ale našla se „jedna“,
která mu „do postele“ hned neskočila a nezačala žadonit o kousíček jeho lásky a
o titul vévodkyně. A která, že si to vlastně dovolila hned nepodlehnout jeho šarmu? Kate
Madsenová – prostá dívka, která až do oné osudné noci, kdy byla unesena,
žila v malém domku obklopená svými knihami a klidným, ale poněkud nudným
životem.
Rohana
jistě ani ve snu nenapadlo, že poté, co musel dát na chvíli sbohem Anglii, ho
na jeho rodném sídle čeká takové překvapení, kterým jistě Kate byla. Kate, kterou
zpočátku považoval za dívku nevalné pověsti. Kate, se kterou chtěl zacházet pouze jako s půvabným balíčkem,
kterého si „rozbalí“, potěší se s ním a pak se uvidí. Ale ani v nejmenším
by ho nenapadlo, že právě tato dívka, která stanula tváří v tvář strašlivé
Bestii (jinak totiž Rohanovi neřekli), o jejíž krutosti se
vypráví široko daleko, by se mohla „vloupat“ do jeho srdce. Poté, co si vévoda
z Warringtonu dovtípil Kateinu pravou totožnost, obával se, že
ji na jeho sídlo a především do jeho blízkosti infiltrovali Prométheané – skupina, jejíž zlo se
snaží členové Řádu svatého Michaela potlačit
již dlouhá léta. Jenže když Rohanovi
konečně dojde, že jeho Kate není žádná špionka ve službách zla,
pomalu, ale jistě si začíná uvědomovat, že v něm probudila city, kterých
se až do oné osudné noci tak vehementně bránil…
Musím se přiznat,
milé čtenářky, že druhý díl se mi líbil ještě o kapku více než ten první.
Kombinace romantiky a Indiana Jones byla skvělá. Příběh začal úžasně tajemně:
ponurý středověký hrad obklopený tajemstvím a rodinnou kletbou v čele se
svým pánem – Bestií. Žádná „navoněná“
Anglie a „vymydlení“ aristokraté. Kdepak! Měla jsem sto chutí „přestrojit se“
za Bílou paní, která podle legendy bloudila po hradě, a zamknout Rohana a Kate v ložnici, aby tak unikli všem spiknutím a nebezpečným
cestám. Jenže, to by nic nevyřešilo. Pro Kate
bylo důležité odhalit svoji totožnost, přijít na to, zda její otec – kapitán Fox vůbec žije a proč byl pro
její rodiče tak důležitý poklad Valeriána
Alchymisty? Společně s Rohanem
se musí vydat nejenom na cestu, aby přišla na kloub těmto záhadám, ale také na
cestu k jeho srdci, které je doposud zatvrzelé.
Kate roli hlavní
hrdinky zvládala na výbornou. Oblíbila jsem si ji ihned zprvu, když ji dovlekli
k Rohanovi. A Rohana? Je členem klubu, tak se snad podle toho musí i
chovat, ne?
I v tomto díle
mi autorka dokázala, že psaní poutavých historických romancí jsou její šálkem
kávy. Gaelen Foley píše velmi
příjemným a čtivým stylem, díky němuž si její knížky rychle oblíbíte. I v tomto
příběhu si pro nás autorka připravila velkou kupu romantiky, sympatických
hrdinů, ale i tajemství, nebezpečných akcí a intrik. Můj nebezpečný vévoda má
jistě autorkám co nabídnout a pokud jste již četli první díl, druhý si zaručeně
nesmíte nechat uniknout. Již teď se těším na další příběh o klubu INFERNO. Ve
třetím díle na nás bude čekat Jordan Lennox, hrabě z Falconridgea.
Uvidíme, co si na nás autorka připraví v dalším díle.
Hodnocení:
5/5
Ukázka z knihy:
Pohrával si s velkou,
hrozivě vypadající zbraní s dlouhou čepelí, něco mezi oštěpem a mečem.
Balancoval s ní na jednom prstě a pak ji obratně vyhodil do vzduchu a s bravurní
rychlostí ji chytil do dlaně.
Eldred významně
zakašlal. „Vaše Milosti, Caleb Doyle se společností.“
Pozvedl zbraň a
rukojeť si opřel o rameno.
Když se k nim
ocelový obr obrátil, Kate cítila, jak se jí v hrudi zastavilo srdce.
Bestie zůstala stát a zkoumavě je pozorovala z druhé strany haly.
Pak se k nim
vévoda začal přibližovat dlouhým, nicméně klidným krokem. Podobal se středověkému
válečníkovi v moderních šatech. Každičký krok jeho velkých nohou se
rozléhal v halé jako rána kladivem.
Kate ho upřeně
pozorovala a strachem a taky trochu údivem pootevřela ústa.
Caleb smkl čapku
a uctivě se uklonil, stejně jako jeho kumpáni.
Parta pašeráků s Kate
ve svém středu se chvěla strachy.
Její pohled
zůstal ustrnulý na vévodovi válečníkovi, který se rychle přibližoval. Snažila
se nalézt alespoň náznak slitování, ale místo toho viděla jen odhodlání a
tvrdost. Byl temný a nebezpečný, zastrašující vše, co mu přišlo do cesty.
Z rozcuchaných
vlasů, které měl stažené vzadu na šíji do pevného ohonu, bylo zřejmé, že právě
dorazil. S hrůzou rozšířenýma očima ho pozorovala. Okolo krku měl uvázaný
černý šátek, který se ani vzdáleně nepodobal formální kravatě. Bílou košili měl
u krku rozepnutou a zastrčenou do černých kalhot, které obepínaly silná stehna
jako druhá kůže.
Se srdcem
bušícím až v hrdle z něho Kate nemohla odtrhnout zrak.
Mohlo mu být asi
tak třicet, měl husté tmavé obočí a na levé tváři dlouhou jizvu. Pokožku měl
opálenou do bronzova jako muž, který strávil dlouhá léta v teplejším podnebí.
Nos měl široký, ale rovný, ústa stažená do grimasy.
Nejstrašnější
však byly jeho oči.
Temné a
podezřívavě zamračené. V jejich nekonečných hlubinách se zračila zlost,
kterou si jistě chtěl vybít na pašerácích a zřejmě i na ní. (Můj nebezpečný vévoda, str. 16 – 17)
Za poskytnutí
recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Galatea, jehož spolupráce si
velmi vážím.
Žádné komentáře:
Okomentovat