Autor: Petr Vurbs
Žánr: beletrie pro dospělé, humoristická próza
Nakladatel: "Pan Nakladatel" Filipa Čenžáka
Rok vydání: 2014
Počet stran: 160
Vazba: brožovaná
Anotace: Vstávání v pět, řev, jogurt v notebooku, mobil letící vzduchem - to vše vedle nekrásnějšího smíchu na světě, nejuslintanějších pus a nejdojemnějších objetí. Nejen o tom je vyprávění jednoho hrdého otce.
Kniha ale není návodem, jak zvládnout porod nebo přebalit dítě. Popisuje zážitky mladého táty, kterému se narozením dcery obrátil život naruby. Vtipně popsané každodenní radosti i starosti líčí s nadhledem a projevenými city.
Rady a tipy nechal stranou a nabízí svůj pohled na dosud nejtěžší zkoušku svého života. Kniha nejen pro táty.
O autorovi:
Petr Vurbs se narodil v roce 1987 v Kladně, dnes žije s rodinou v Praze. V roce 2014 vychází jeho první kniha A život je tu! Pracuje v oboru Public Relations a vždy toužil po "vlastním psaní". Až s narozením dcery ale našel to správné téma. Od roku 2012 publikuje své články o tom, jaké to je být tátou, na blogu serveru Lidovky.cz, od července 2013 pak na serveru iDNES.cz. Kromě práce a psaní se od dětství aktivně věnuje řecko-římskému zápasu. Zajímá se o historii. (obálka knihy)
Jaký je to bejt táta? Stejnou otázku si jistě klade každý budoucí i novopečený tatínek. Obavy z toho, zda bude pro svoji ratolest tím nejlepším tátou na světě, jistě přepadají každého. Podobně na tom byl i autor knížky A život je tu! Petr Vurbs, kterému se narozením dcerky obrátil život vzhůru nohama a nabral nečekaných obrátek (samozřejmě v tom dobrém slova smyslu).
http://dim-pelendri-lem.schools.ac.cy/ |
Tato knížka vám pootevře dvířka do života jednoho mladého páru, kterému narození jejich maličké přineslo mnoho rozdílných pocitů a zážitků, mnoho starostí, ale i lásky a těch nejkrásnějších dní, které by nevyměnil za nic na světě. Povídky mladého tatínka jsou psané s nadhledem a lehkostí, i z vážných věcí si autor umí udělat legraci a u každé situace si zachovat chladnou hlavu (tedy téměř u každé). K tomu napomáhá i autorův styl psaní. Hovorový a nenáročný jazyk a krátké výstižné povídky vám napomůžou při čtení tohoto ošemetného tématu. V knížce autor zavzpomíná na to, jaké to bylo, když se s partnerkou dozvěděli, že čekají přírůstek, na jejich svatbu ve třech, no a na to nejhlavnější – na nového človíčka, který jim vstoupil do života.
http://www.christart.com/clipart/image/baby-sleep-dad |
Myslím si, že psát na toto téma není vůbec nic
jednoduchého, ale autor to zvládl na jedničku. I když je knížka určena
především pro tatínky, může si ji přečíst opravdu každý. I přes autorův mladý
věk, jsou jeho myšlenky velmi vyzrálé a pokaždé jsem mu dala za pravdu.
Děti jsou radost, ale i starost. S narozením
miminka přichází spousta stresu, odříkání a potíží, ale dětskému úsměvu,
spoustě sladkých pusinek, palečku v pusince při spaní, zrůžovělým
tvářičkám po vyspání, prvnímu „bobku“, přesnídávce na stropě nebo upřímným
objetí se nic nevyrovná. Rozbitá starožitná váza po babičce, loužičky na
koberci, „umělecké dílo“ na zdi, kruhy pod očima po několikadenním nevyspání,
plavky, které si máma na sebe asi už nikdy neoblékne, či odřeknutí fotbalového
zápasu s kamarády jsou naproti tomu úplné prkotiny. Za pravdu mi jistě dá
každý, kdo si už roli maminky a tatínka vyzkoušel. A vžít se do ní naplno,
přeci dá nějakou tu zkoušku.
Hodnocení: 5/5
Ukázky z knihy:
Když jsem včera
večer otevřel dveře od bytu, naproti mně v obýváku seděla maličká ve svém křesílku, v
ruce svou oblíbenou umělohmotnou naběračku. Podívala se na mě, začala radostně
kopat nožičkama a házet ručičkama, ve tváři ten nejhezčí, stále ještě bezzubý
úsměv. Takový, u kterého ještě nemusíte mít ani stín pochybnosti o tom, jestli
snad není předstíraný. Úsměv říkající „ráda tě vidím“. Nenucený, naprosto
skutečný... Můj život je vzhůru nohama a už nikdy nebude jako dřív. Díky bohu. (A život je tu!,str. 62)
***
„Máš bobek?“
Ptám se maličké
s úsměvem, aby si nemyslela, že je to snad něco špatného (i když kdyby už
byla schopná použít toaletu se vším příslušenstvím, nezlobil bych se).
„Nee!“
Dostane se mi
razantní odpovědi doprovázené kroucením hlavy z ramínka na ramínko. Stojí ode
mě dva metry a já tak nějak vím, že to není pravda.
„Půjdeme se
přebalit?“
Zkusím ještě
jednu otázku.
„Neee!“
Opakuje a
hlavičku si může ukroutit.
Přebalování nemá
ráda. A já se v tom taky zrovna nevyžívám, ale když už není úniku. Nebo
vlastně když už je po úniku…
Ale jak se říká
u nás na sídlišti u blázince, „Shit happens.“ (A život je tu!, str. 96)
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství "Pan Nakladatel" Filipa Čenžáka, jehož spolupráce si velmi vážím.
Žádné komentáře:
Okomentovat