Půvabné milostné básně konce středověku

Autor: Francesco Petrarca

Překladatel: Václav Renč

Žánr: poezie

Nakladatel: Vyšehrad

Rok vydání: 2015

Počet stran: 96

Vazba: vázaná

Nazýván otcem humanismu, přítel Karla IV. Sbíral rukopisy antických latinských děl. Jeho snem byla literatura, která by dosáhla velikosti literatury starověkého Říma. Řeč není o nikom jiném než o Francescu Petrarcovi – italském básníkovi, který se vepsal do dějin evropské literatury opravdu hluboko.

Francesco Petrarca (1304 – 1374) byl již ve své době slavným a uctívaným autorem a společně s Giovannim Boccacciem považován za otce humanismu. Obrovský význam měl nejenom pro domácí literaturu, ale působil silným a v průběhu času stále silnějším vlivem i na celé evropské písemnictví.

Gró Petrarcova básnického odkazu tvoří sbírka, obsahující téměř na 400 drobných básní s názvem „Zpěvník“, ve kterém najdeme především sonety, ale i kanzóny, sestiny, ballaty či madrigaly. I tematika těchto literárních poetických útvarů je společná – milostný cit a rozjímání o něm. Sbírčinou neodmyslitelnou součástí jsou především básně opěvující Lauru, kterou poznal v Avignonu. Dnes si tyto půvabné milostné básně konce středověku můžeme vychutnat pod názvem Sto sonetů Lauře.

Harmonická a okouzlující forma, zpěvná, stručná a přesná – to je mýtus k Lauře. Zlaté vlasy, modré oči… typický ideál krásy ještě gotického původu. Petrarca ve své sbírce opěvuje Lauru živou i mrvou.  Petrarca ve svých milostných verších použil poměrně omezený rejstřík slov. Nutno však podotknout, že jich opravdu více nepotřeboval – jeho láska k Lauře je vlastně tématem, jakousi berličkou, jak mluvit sám o sobě.

Pod svá nakladatelská křídla si protentokrát Petrarcu vzalo nakladatelství Vyšehrad a překladu se chopil Václav Renč. Sbírka se nedočkala pouze nové obálky, ale i stylizačních zásahů: na rozdíl od jiných vydavatelů básníkovy poezie stopuje vnitřní historii Petrarcovy lásky se zdvihy, poklesy, přílivy a odlivy, s tím dynamickým rozporem mezi citem a reflexí, mezi vzplanutím a jeho rozumovou kontrolou nebo transpozicí. To vše doplnili i o nové pořadí a číslování sonetů a nová motta v záhlaví. V závěru sbírky nechybí ani vysvětlivky k jednotlivým veršům a doslov překladatele.

Není na škodu si čas od času odpočinout od svých oblíbených knižních žánrů. A básničky se podle mého názoru k onomu odpočinku hodí náramně. Budete-li mít někdy chuť na pár milostných veršíků, Francesco Petrarca a jeho Laura budou pro vás jistě těmi nejlepšími společníky.

Kde zlato vzal bůh lásky, z které žíly,

na ty dva copy kadeřavých vlasů?

Kde v trní růže? Z kterých zeměpásů

ten křehký sníh, v nějž dech a tep se vlily?

Odkud ty perly, z kterých letmo střílí

ta cudná slova tlumeného hlasu?

Odkud má tolik nebeského jasu

a božských krás pro mramor čela bílý?

Od kterých kůrů, z kterých kruhů ráje

ten zpěvný hlas, jenž trápí mě a tráví,

že snad mě stráví za nedlouhý čas?

Kterého slunce záře vrozena je

těm očím, v nichž můj bol i mír můj pravý

a z nichž mě žehnou plameny a mráz?

Hodnocení: 5/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji webmagazínu Rozhledna, jehož spolupráce si velmi vážím.