Autor:
Karel Poláček
Žánr: příběhy pro děti
Nakladatel: Albatros
Rok vydání: 2000
Počet stran: 192
Vazba: vázaná
„My
hoši, co spolu chodíme, prožíváme všelijaká dobrodružství. Jestli chcete, tak
pojďte s námi…“
Naši
tatínkové a maminky jistě znají vyprávění o partě rychnovských kluků z přednesu
Františka Filipovského z roku 1953, jiní si jej připomenou v kvalitně
zpracovaném šesti-dílném rodinném seriálu z roku 1994. Ale téměř každý se
však po prvním seznámení se známým kvintetem vrací ke knize, a určitě ne
jednou.
Bylo
jich pět. Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem příběhu je Petr Bajza. Jeho nejlepšími
přáteli jsou zbožný Čeněk Jirsák, Antonín Bejval, Eda Kemlink a Pepek Zilvar z chudobince.
V knize pak vystupuje celá řada městských figurek – ať už je to lakomý
strýček Vařeka, řezník Štverák, rozmazlený Otakárek nebo Evička Svobodová z cukrárny,
která podle Péti voněla po vanilce. Bylo by asi zbytečné zde popisovat všechny
příhody, které kluci zažili. Jistě každý z nás má tu svoji oblíbenou,
která mu utkvěla v paměti, ať už jsou to klukovské boje s Dražáky,
Ješiňáky nebo Habrováky nebo snad průšvihy a problémy s dospělými (s
rodiči nebo také s dotěrným mravokárcem panem Fajstem, na kterého kluci
pokřikovali, jistě každému z nás velmi známou rýmovánku, „Pan Fajst-buřta
zblajz.“). Roztomilé bylo také škádlení mezi Péťou Bajzou s jejich služkou
Kristýnou, které neřekl jinak, než Rampepurdo.
„Rampepurdo,
ty bídnice, modli se, jelikož tě musím zamordovat!“
Kromě
mnohých veselých a často i nebezpečných dobrodružství prožíváme v knize spolu
s chlapci i další události, jako jsou Vánoce (zrovna teď mě vytanula na
mysli úsměvná scéna, při které se Bajzovi marně snažili schovat husu před
strýčkem Vařekou) nebo příjezd cirkusu a krásné cirkusačky Mariky, do které se
všichni kluci zamilovali. Druhá část knihy je sen o cestě do Indie, který se
Petrovi zdá v horečkách během nemoci. Na dobrodružnou misi „odjelo“ všech
pět našich hrdinů a dokonce i slon Jumbo.
Vzpomínka
na šťastné dětství, na rodný Rychnov nad Kněžnou, byla autorovi útěchou v nejtěžším
období života – před transportem do Osvětimi, kde také zemřel. Díky tomu, že
dobře znal prostředí malého města, zachytil dokonale jeho celkový obraz, jemnou
karikaturu světa dospělých (drobných živnostníků) a svět viděný očima dětí. Poláčkův
příběh je také velmi jazykově hravý. Asi nejlegračnější bylo, když se kluci snažili
mluvit jako dospělí nebo je napodobit - jejich oblíbenými slovy bylo např. jelikož, pravil. Používali uličnickou
hantýrku (abysem, dolejzá), nářečí (kulit vočadla, prauda), nečeská slova (cinkostn, kvelb, postarbajt) nebo dokonce
i zkomoleniny (ancvaj, magacín, cikáro).
Autor
se sice vydání svého příběhu nedočkal, avšak svým nezapomenutelným příběhem o
pětici uličníků se trvale zapsal čtenářům do duše. Pro mě je kniha „Bylo nás
pět“, řadících se do fondů české literatury, jednou z nejlepších vůbec. A
tak jako ji milují děti, milují ji i dospělí, kteří si díky ní jistě připomenou
svá dětská léta.
Hodnocení: 5/5
Zdroj obrázku vč. původní anotace: http://www.albatrosmedia.cz/
Zdroj fotografií ze seriálu: http://www.ceskatelevize.cz/porady/879377-bylo-nas-pet
Žádné komentáře:
Okomentovat