Audrey Hepburn & her career

Oh! Je l'adorais... Ce qu'elle dégageait était comparable à la plus belle des fleurs. Elle était unique! (Oh! Miloval jsem ji... Byla srovnatelná s nejkrásnějšími květinami. Byla jedinečná!), těmito několika málo slovy dokázal Stanley Donen, americký režisér a producent, dokonale vystihnout osobnost, jakou byla Audrey Hepburnová. Tak jako Audrey dokázala okouzlit S. Donena, okouzlila i mě. Je to již nějaký ten pátek, co nám profesorka angličtiny na střední škole pustila muzikál My Fair Lady. Pamatuji se, že jsem nemohla odtrhnout zrak od obrazovky, tak mě příběh květinářky Lízy Doolittleové a profesora Henryho Higginse zaujal. Pamatuji si, že jsem si hned po příchodu ze školy žačala vyhledávat informace nejenom o muziálu, a proto bych zde ráda uveřejnila několik příspěvků o profesním i osobním životě této dámy.

Kariéra

To, že je její krása nadčasová, překvapí jen málokoho. Vždy stejně elegantní, ať stojící nebo v chůzi, obdařená baletní vyrovnaností, se zářícíma temnýma očima a dokonalým pohledem, který by jí mohly závidět královny, by se Audrey Hepburnová bezpochyby byla stala slavnou již v raném mládí, i kdyby se neobjevila v žádném filmu. Jednoduše proto, že by ji žádná dobrá kamera nemohla opominout. Její mimořádný půvab tkvěl především v úchvatném úsměvu, živém a stále nadobyčej působícím, byť je tomu již více než půldruhého desetiletí, co navždy opustila jeviště tohoto světa. Právě on podtrhoval její ikonickou krásu, právě jím se odlišovala od většiny světově uznávaných hvězd dnešní doby. 

Její silné obočí bylo sice v rozporu s tehdejší módou, ale zvýrazňovalo její krásu

Aby se mohla takto nenapodobitelně usmívat, musela ovšem Audrey ujít značně dlouhý kus cesty. Narozena v Bruselu, vyrůstala v Británii a Nizozemsku, a ještě jako dospívající dívka trpěla citelným nedostatkem. Viděla krveprolití během druhé světové války a byla svědkem nacisty nařízených deportací bezbranných Židů, z nichž mnozí byli v jejím věku, nebo dokonce mladší. Byla mezi nimi i holandská dívka Anna Franková, jejíž deník proslul jako jeden z nejemotivnějších historických dokumentů této chmurné doby. Hepburnová i Franková se narodily v roce 1929, s odstupem pouhého jednoho měsíce. Audrey byla později častokrát nabízena možnost Annu i herecky ztvárnit, pokaždé však tuto nabídku odmítla. Teprve až v posledním roce svého života přehodnotila tento svůj dřívější odmítavý postoj a s hluboce procítěnou dikcí četla z Deníku Anny Frankové na jednom benefičním koncertě pro UNICEF v Londýně. Ostatně i v době mládí vždy projevovala nelíčenou pokoru vůči hrdinství své krajanky a pociťovala téměř stud nad tím, že válečné útrapy, na rozdíl od ní, přežila.  

Jejím snem bylo stát se baletkou, ale brzy si však uvědomila, že kvůli své tělesné výšce nemůže s kariérou baleríny počítat. Po přestěhování do Británie nezůstal však její půvab bez povšimnutí. Začali se o ni zajímat nejlepší módní fotografové a filmaři. V roce 1951 se Audrey setkala se slavnou francouzskou spisovatelkou Colette v Monte Carlu a přijala její nabídku na titulní roli ve hře Gigi. Po jejím objevu se stala středem obdivu a zájmu nejen na Broadway, ale i v Hollywoodu. V roce 1953 si zahrála roli princezny v komedii Prázdniny v Římě (Roman Holiday), v roce 1954 ztvárnila roli odstrčené popelky v Sabrině (Sabrina) nebo v roce 1957 pak ruskou šlechtičnu z napoleonské éry ve Vojně a míru (War and Peace). Svůj charakteristický hlas uplatnila také v několika filmech – ať už to byl snímek Usměvavá tvář (Funny Face, 1957), či film Snídaně u Tiffanyho (Breakfast at Tiffany's, 1961). Plné velikosti dosáhla herečka ve filmu The Nun´s Story (1959) režírovaném Fredem Zinnemannem či v již zmíněmém muzikálu My Fair Lady z roku 1964.

Audrey jako Holly Golightlyová ve filmu Snídaně u Tiffanyho (Breakfast at Tiffany´s)

Její delikátní šarm byl oslňující. V době svého vrcholu v 50. letech byla Audrey Hepburnová mezi prvními z řady evropských krasavic (Sophia Lorenová, Brigitte Bardotová, Gina Lollobrigida), které překypovaly smyslností a „exotickou“ nonšalancí. Fascinovaly celou jednu generaci amerických mužů, z nichž mnozí sami osobně poznali přitažlivost jejich evropských vrstevnic před několika málo lety za bojů na různých tamních frontách.

V osmdesátých letech začala pozvolna ztrácet zájem o další filmovou kariéru. Dala přednost méně hektickému životu a plně se oddala výchově svých dvou synů Seana a Luca, a také poslání vyslance dobré vůle v rámci organizace UNICEF. 20. ledna 1993 zemřela na rakovinový nádor ve svém domě ve švýcarském Tolochenazu, kde je také pochována.

Její zářivý úsměv se stal darem, který na sklonku života dala téměř výhradně hladovějícím dětem. Také proto je tím nejkrásnějším, co z této velké star stříbrného plátna dodnes vyzařuje.

Bangladéš, 1989

Informace jsem čerpala z knihy: A. Hepburn – Movie Icons

Zdroj obrázků: www.google.com