Každý starý dům má svá tajemství...

Autor: Richard Sklář

Žánr: historický román

Nakladatel: Fragment

Rok vydání: 2015

Počet stran: 472

Vazba: vázaná

Anotace:

1941

Reinhard Heydrich nastupuje do úřadu zastupujícího říšského protektora a Johann Proske začíná v pohodlí luxusní vily na Sadové ulici psát svůj deník. Muž na prahu šedesátky, přední úředník kanceláře starosty Moravské Ostravy.

Na první pohled ustrašený byrokrat však hraje dvojí hru. Původního majitele vily, celou jeho rodinu i cennou sbírku uměleckých předmětů ukrývá…

2013

Realitní agentka Roberta, přáteli nazývána Bo. Životem protřelá padesátnice, které nechybí vtip, inteligence a skvělý úsudek. Se svým bývalým manželem vlastní úspěšnou firmu. Jejich společná minulost sahá ale mnohem dál. Do Bosny, kde před 20 lety pracovali jako elitní agenti Ministerstva vnitra. Tuto dobrodružnou část života už ale mají dávno za sebou. Alespoň si to mysleli…

O vilu na Sadové, kterou jejich společnost prodává, se začne zajímat tajemný kupec. Při pátrání po jeho identitě odhalí podezřele mnoho indicií souvisejících s jejich bosenskou minulostí. Někdo krutý a chladnokrevný se je rozhodl najít a pomstít se. Hra „kdo s koho“ začíná…

Dva příběhy, dva osudy, minulost a současnost.

A tajemství, které všechno spojuje…

Skvěle namíchaný koktejl napětí, literární fikce, historických událostí a skutečných postav protektorátní Ostravy.

O autorovi:

Richard Sklář (*1968) prošel po studiích VŠ několika zaměstnáními v různých zemích a rozličných oborech. Získal množství zážitků a zkušeností, ze kterých ve své tvorbě čerpá dodnes. Od roku 2004 je na volné noze a věnuje se marketingu, fotografii a vytváření komerčních článků. Pod pseudonymem Bruno Ligocki sestavil dva humoristické tituly, z nichž jeden se stal bestsellerem. Také je autorem většího množství jednorázových písňových textů. V šuplíku se mu práší na soubor pohádek pro mladší čtenáře a jeden tragikomický filmový scénář. Má jedno dospělé dítě, je šťastně zadaný, žije v Ostravě a těší se na vnoučata. (přebal knihy)

Na tuto knihu jsem se těšila od doby, co jsem ji zahlédla v Edičním plánu nakladatelství Fragment. Vyšla v dubnu tohoto roku a já se k ní dostala až teď. Po přečtení tohoto téměř 500 stránkového díla mám ovšem rozporuplné pocity. Čtení jsem si užila, ale s ale…

Co mě na čtení knihy vlastně nalákalo? Tak kromě toho, že autorem je Čech, Ostravák, se mi zalíbila kombinace současnosti a minulosti a samotná vila na Sadové, protože každý starý dům má svá tajemství... To mi pro důvod ke čtení opravdu stačilo.

Při čtení knihy jsem přemýšlela, jakému knižnímu žánru vlastně přináleží. Na tuto otázku ovšem nemám jednoznačnou odpověď ani po přečtení. Kromě toho, že se z části jedná o historický román, to byla především detektivka a místy i thriller. Ano i pár nepěkných scén si pro své čtenáře autor připravil.

Ale i přes malé výtky jsem si román náramně užila. Zbožňuji knihy, ve kterých se také něco přiučím. Ke kapitolám o historických událostech a ke skutečným postavám Ostravy za protektorátu jsem se vždy ráda vracela. Současná linka s agentkou Robertou alias Bo už mi tak povedená nepřipadala. Nevím, zda je to pouhý výplod mé fantazie, ale přišlo mi, že si Bo někdy hrála na někoho, kým ve skutečnosti vlastně nebyla. Autor jí zřejmě naservíroval přespříliš a často mi připadalo, že značně pokulhává. I některé věci mi do sebe zkrátka nezapadaly a občas mi připadalo, že se v textu ztrácím. 

I přesto, že z knihy přímo prýštilo napětí, jedna akční scéna za druhou a ve vzduchu se vznášelo tajemství, trochu jsem se nudila. Možná to bylo i počtem stránek. Několikrát jsem měla nutkání vzít do ruky tužku a některé pasáže prostě škrtnout. Ne nadarmo se říká, že méně je někdy vlastně více.

Na závěr asi takto: historie: OK, současnost a hlavní hrdinka: někde přidat, jinde ubrat.

A mé doporučení? Názor ať si každý udělá sám. Vždyť tam, kde já bych ubrala, bude chtít někdo přidat a naopak. Rozhodně to není jednoduchá kniha. Pokud na ni nebudete mít čas a klid, čtení si rozmyslete. Možná i toto se tak trochu podepsalo na mém konečném hodnocení.

Dobře namíchaný koktejl napětí, literární fikce, historických událostí a skutečných postav protektorátní Ostravy to je stoprocentně. Ovšem, jestli je skvělý, jak slibuje anotace, to už nechám na vás, milí čtenáři.

Hodnocení: 3/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velmi vážím.

Oldřich z Chlumu - Román a skutečnost

Autoři: Vlastimil a Alena Vondruškovi

Žánr: historický román, literatura faktu

Nakladatel: Moba

Rok vydání: 2015

Počet stran: 280

Vazba: pevná

Anotace:

Kniha je malým dárkem těm čtenářům, kteří si zamilovali příběhy královského prokurátora a správce hradu Bezděz Oldřicha z Chlumu. Autor v ní vypráví, jak pracuje s historickými prameny a spolu se svou ženou Alenou poodhalují zákulisí jejich autorského života. Čtenář zde rovněž nalezne literární zajímavosti (včetně životopisu Oldřicha z Chlumu), stejně jako historická fakta (topografie Českého království, základní data příběhů). Součástí publikace je několik povídek, které vyprávějí o méně známých etapách života Oldřicha z Chlumu.

Český spisovatel Vlastimil Vondruška se proslavil především díky historickým detektivním románům o královském prokurátorovi a správci hradu Bezdězu Oldřichu z Chlumu. Nakladatelství Moba přichází na knižní trh již s druhým vydáním, díky kterému se ještě více dozvíte o této (ne)literární postavě. Autorovi s Oldřichem „pomáhala“ i jeho žena Alena, která je mj. spoluautorkou řady výpravných encyklopedií Průvodce českou historií.

V červnu tohoto roku vyšel jubilejní, již 20. díl, ze série historických detektivních románů s Oldřichem z Chlumu, a proto se autor rozhodl obdarovat právě ty čtenáře, kteří bez královského prokurátora nemohou „dýchat“ a netrpělivě očekávají další díl. A jeho dárek je opravdu stylový – mohli bychom říci, že se nám díky této knize dostává do rukou samotný Oldřichův „životopis“.

Po přečtení této knihy mohu říci, že dárek to byl opravdu od srdce a dozajista udělá radost všem příznivcům kvalitních historických románů. A co si pro své čtenáře manželé Vondruškovi připravili?

Kniha je rozdělena na dvě části. V té první si autoři na paškál vzali samotného Oldřicha, v té druhé si pro nás připravili čtyři zbrusu nové povídky. V úvodu knihy se začteme do příjemného vyprávění, které jistě mnozí z vás znají z autorových besed, a poté už přichází řada na samotného prokurátora.

Ruku na srdce, milí čtenáři, kolikrát vám již při čtení jeho příběhů vrtalo hlavou, zda skutečně existoval? A právě tuto otázku se vám autor pokusí zodpovědět a přidá mnohé další okolnosti. Pozadu nezůstanou ani ženy v Oldřichově životě a další postavy vystupující v autorových knihách.

Za velmi přínosné považuji připomenutí všech knih, ve kterých Oldřich vystupuje. A pro ty čtenáře, kteří nevysedávají hodiny a hodiny nad historickými prameny, si autor připravil kapitolu, ve které osvětluje právě tuto problematiku.

Celá kniha je psána takovým stylem, na který jsme u pana Vondrušky zvyklí – tedy čtivě a s nadhledem, ale s přihlédnutím k reálným faktům. Nové povídky osvětlující nové etapy Oldřichova života se autorovi povedly. Zvláště poslední dvě mě velmi potěšily. Díky jejich propracovanému a zapeklitému ději jsem již po několikáté mohla společně s Oldřichem přijít na kloub zločinu.

Kniha je doplněna o fotografickou přílohu věnovanou manželům Vondruškovým a jejich kolegům. A abyste věděli, s kým máte tu čest, je každá z fotografií doplněna popiskem.

Nedávno jsem se v jednom článku dočetla, že Vlastimil Vondruška se na historické prameny dívá jinýma očima než školní učebnice a s tím mohu jen souhlasit. Jak s jeho knihami začnete, už nepřestanete.

Jsem opravdu ráda, že tato kniha přibyla mezi ostatní detektivní romány. Manželé Vondruškovi přišli s opravdovým dárkem, který ocení všichni Oldřichovi příznivci. A tento knižní dárek by byl také tím nejvhodnějším dárkem vánočním.

Hodnocení: 5/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum, jehož spolupráce si velmi vážím.

Šestý případ sympatické islandské právničky Tóry

Autorka: Yrsa Sigurdardóttir

Překladatel: Eduard Světlík

Žánr: krimi, detektivka

Nakladatel: Metafora

Rok vydání: 2014

Počet stran: 360

Vazba: vázaná

Anotace:

Šestý případ sympatické právničky Tóry!

Nejmrazivější román Yrsy Sigurdardóttir, mezinárodní bestseller.

„Maminka mrtvá." Čistý dětský hlásek byl nepříjemně jasný. To bylo to poslední, co chtěl Brynjar - a nepochybně i ostatní - v této chvíli slyšet. „Taťka je mrtvej." Ještě hůř. „Adda taky. Bygga taky." Dítě si povzdechlo a sevřelo babiččinu nohu. „Všichni mrtví."

Do přístavu v Reykjavíku vpluje luxusní jachta. Na tom by nebylo nic divného – kdyby ovšem nebyla liduprázdná.
Co se stalo s posádkou a s rodinou, která byla na palubě, když opouštěli Lisabon?

Rodiče mladého otce, který spolu s ostatními během plavby nevysvětlitelně zmizel, si najmou známou advokátku Tóru Gudmundsdóttir, aby prazvláštní případ prošetřila. Jenže záhada se brzy začne ještě prohlubovat. Šíří se řeči, že loď byla prokletá. A aby toho nebylo málo, zdá se, že na palubě zahlédla jedno ze zmizelých dvojčat...
Co to má znamenat?

A kde je Karitas, půvabná žena bývalého majitele jachty?

Komu patří tělo, které bylo vyplaveno o kus dál na pobřeží?

Tóra má jako obvykle plné ruce práce a před sebou snad nejtěžší případ, jaký kdy musela řešit...

Knihy Yrsy Sigurdardóttir jsem až donedávna neznala, ale na její tvorbu jsem slyšela samé chvály. Tušila jsem, že Poslední rituál – moje první autorčina knížka – bude něčím odlišná a i když obyčejně literaturu s touto tematikou nečtu, příběhu jsem dala šanci. A jak to dopadlo, si můžete přečíst v mé recenzi (ZDE). Příběhy této islandské spisovatelky mají bezesporu něco, co mě upoutá již po přečtení několika slov z anotace. Podobně tomu bylo i Posledního rituálu a jinak tomu nebylo ani u další její knížky PLAVBA SMRTI.

♠♠♠

Tři slova mi stačila, abych věděla, že i u dalšího Yrsina příběhu se nebudu nudit. Plavba smrti měla zajímavý příběh a neotřelý námět, které zaujmou i náročného čtenáře.  Yrsina schopnost „vcucnout“ čtenáře do děje nechyběla ani protentokrát. Touha po odhalení všech tajemství luxusní jachty vás žene otáčet stránky dále a dále. Šestý případ sympatické právničky Tóry doporučuji každému, kdo umí ocenit skvěle napsané severské krimi, ve kterém nechybí napětí, akce, strach, smrt a přiměřená dávka mezilidských vztahů s propracovanými postavami. 

♠♠♠

Pokaždé, když jsem měla pocit, že přicházím případu na kloub, přišla autorka s něčím, co mě odrovnalo nebo s dalšími podrobnostmi, které na případ vrhaly nové světlo. Realistické vykreslenosti postav napomohly i vedlejší zápletky ostatních postav, mezi něž patří pracovní schůzky nebo Yrsin soukromý život.

Plavba smrti skrz naskrz naplňuje žánrová očekávání. A pokud si myslíte, že vám bude stačit několik stránek na rozšifrování celého případu, tak brzděte. U Yrsy tomu tak zaručeně nebude. Rozuzlení v tomto případě moje očekávání přímo předčilo.

♠♠♠

Přečetli jste již kdejakou severskou detektivku, ale nenarazili jste ještě na příběhy této šarmantní islandské právničky? Rychle to napravte! Mohu vám zaručit, že u jedné knížky rozhodně neskončíte.

Jednoduše řečeno: kdo umí, ten umí a Yrsa Sigurdardóttir opravdu umí. (Pozorní čtenáři jistě postřehli, že tuto frázi nepoužívám ve svých recenzích až tak často. To už musí být něco, ale u Yrsy neváhám).

V mé „čtecí čekačce“ vzorně čeká i další Yrsina knížka, Žhavý hrob, kterou mě nedávno obdarovala kamarádka. Opravdu se nedivím – po mých nadšených „mini“ recenzích na autorčinu tvorbu – že mi vybrala právě něco od ní.

PS: U Yrsiných knížek jen tak neusnete!

Hodnocení: 5/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora, jehož spolupráce si velmi vážím.

Povídky z jedné kapsy

Autor: Karel Čapek

Žánr: detektivní povídky

Nakladatel: Fragment

Rok vydání: 2014

Počet stran: 200

Vazba: vázaná

Anotace:

Detektivní povídky z pera Karla Čapka patří bezpochyby do zlatého fondu české literatury. Skvěle napsané příběhy dokáží překvapit a zaujmout. Nechybí svérázné postavy, zajímavá zápletka, humor ani tajemno.

Náměty povídek jsou natolik originální, že byly mnohokrát předlohou pro filmové zpracování.

O autorovi:

Karel Čapek (1890 – 1938)

Spisovatel, novinář, překladatel. Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře. Převážnou část svého dětství však prožil spolu se svými sourozenci Josefem a Helenou v Úpici v Podkrkonoší. Velký vliv na formování jeho osobnosti měl otec, silný a spravedlivý člověk, a babička Novotná, která pěstovala četnými pohádkami a příběhy v dětech lásku k mateřskému jazyku. Středoškolská studia započal na gymnáziu v Hradci Králové, z něhož musel odejít pro účast na tajném studentském spolku. Pokračoval v Brně a maturoval v Praze, kde také studoval na filozofické fakultě. R. 1915 získává doktorát, krátce pracuje jako vychovatel ve šlechtické rodině Lažanských. V r. 1917 přijímá místo v redakci Národních listů a r. 1921 přechází do Lidových novin. Působí také jako dramaturg Divadla na Vinohradech. Po r. 1935 Čapek těžce nese politickou situaci u nás a útoky, které jsou v této souvislosti namířeny proti jeho osobě. Čapek svým životem, názory a svou tvorbou byl demokratem, humanistou, jehož díla promlouvají aktuálně i k dnešním čtenářům. (Odmaturuj z literatury 1)

Proč jsem zvolila tak dlouhý medailonek? Na to je jednoduchá odpověď. Karel Čapek je totiž taková osobnost české literární scény, která si to zaslouží jako žádná jiná. Čas od času není na škodu připomenout si – alespoň zkratkovitě – i životní příběhy slavných českých spisovatelů.

Z rozmanité Čapkovy tvorby – spisovatele s velkým S – si vybere opravdu každý. Ať už to jsou románové a dramatické utopie, mezi kterými vyniká R.U.R., Továrna na absolutno, Věc Makropulos nebo Krakatit; románový Horbudal, Povětroň a Obyčejný život nebo díla ovlivněná hrozbou války a diktatury (Válka s Mloky, Bílá nemoc, Matka a mnohé další). Jiní mají s Karlem Čapkem spojeny – kromě jiného – i povídkové soubory Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy. A právě jedněm tu bude dneska věnováno o trochu více pozornosti – a to POVÍDKÁM Z JEDNÉ KAPSY, které pro vás vydalo v Edici Česká klasika nakladatelství Fragment.  

Mnozí z vás si jistě na některou povídku vzpomenou. Co třeba takový Případ dr. Mejzlíka, Naprostý důkaz, Zločin v chalupě nebo Zločin na poště? Já osobně si ze svých školních let pamatuji jen malou část. Ale něco přeci jen. V hlavě mi utkvěla právě povídka Zločin na poště – o sebevraždě slečny Helenky.

Ale v čem tkví kouzlo Čapkových detektivek? Proč jsou aktuální i u dnešních čtenářů? Pro mě osobně jsou tou vzpruhou především svérázné postavy, skvěle promyšlené zápletky a nechybí ani notná dávka humoru. Ač jsou jednotlivé povídky poměrně krátké, autor v nich dokáže zaujmout (a leckdy i více) než mnohé současné několika set stránkové knihy stejného nebo podobného žánru.

Nesmím opomenout ani společnou myšlenku všech čtyřiadvaceti povídek – autor se v nich zamýšlí nad otázkami práva a spravedlnosti, dobra a zla a zločinu a trestu.

Na závěr si neodpustím pochválit samotné grafické zpracování tohoto zbrusu nového vydání. Formáty Edice česká klasika od nakladatelství Fragment jsou totiž velmi šikovné. Hravě se vejdou do jakýchkoliv pánských i dámských zavazadel – a tudíž si je můžete vzít kamkoliv s sebou a zpříjemnit si tak cestu v dopravních prostředcích.

Pět Čapkových povídek se dočkalo i filmového zpracování. V roce 1947 spatřil světlo světa film Čapkovy povídky, jehož režie se ujal Martin Frič. Vřele vám mohu doporučit obojí – knižní i filmové zpracování.

Hodnocení: 5/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment, jehož spolupráce si velmi vážím. 

Po Starožitníkovi přichází Restaurátor

Autor: Julián Sánchez

Překladatel: Jan Mattuš

Žánr: detektivka

Nakladatel: Jota

Rok vydání: 2014

Počet stran: 376

Vazba: vázaná

Anotace:

Po úspěšném románu Starožitník nechává Julián Sánchez ožít své alter ego v dalším napínavém příběhu. Spisovatel Alonso příjíždí z New Yorku zpět do milovaného města San Sebastiánu za bývalou ženou Bety, s níž v předchozím románu prožil dobrodružství v Barceloně. Bety mu představuje nového kolegu a dobrého přítele, restaurátora obrazů Brucknera. Stárnoucí, ale elegantní Američan ve Španělsku shromažďuje materiál pro celoživotní dílo – monografii o malíři Sertovi. Krátce po Alonsově příjezdu je však Bruckner nalezen utonulý a začíná se rozvíjet příběh ještě záhadnější a rozvětvenější než ten předchozí…

Julián Sánchez se narodil v roce 1966 v Barceloně.

Od roku 1993 žije v baskickém San Sebastiánu. Celý jeho život se odvíjí kolem dvou velkých vášní: basketbalu (několik sezon byl rozhodčím španělské basketbalové ligy ACB) a literatury. Pro spisovatelskou dráhu se rozhodl už ve svých deseti letech po přečtení románu Jacka Londona Martin Eden. V současnosti pracuje jako technický ředitel Baskické basketbalové federace. Románem Restaurátor volně navázal na svůj úspěšný titul Starožitník. (přebal knihy)

S detektivkami je to trochu jako se sázkou do loterie. Některé se blýskají na samotné špici, další spadají pod průměr a ten zbytek za prvními dvěma skupinami silně pokulhává. Detektivní příběhy sice pro mě nejsou TOP žánrem, ale pokud mě některé zaujmou, neodolám. Tak nějak podobně tomu bylo i v případě Restaurátora – druhého příběhu o spisovateli Alonsovi z pera španělského autora Juliána Sáncheze. Na tuto knížku mě nalákalo hned několik důležitých (ale i méně důležitých) aspektů. V první řadě to bylo již samotné prostředí - vášnivé Španělsko - kdo by odolal? Už také samotný název společně s působivou obálkou sehrály ve výběru mé budoucí četby velkou roli.  A jako poslední jsem si nechala námět. Starožitník, Restaurátor – milovnice historie a všeho okolo, co se kolem toho točí, si nemůže přát více. Ale teď již k samotnému ději...

Spoustu se toho dozvíte již v anotaci, ale rozhodně neklesejte na mysli, teprve až v knížce na vás čeká ta pravá podívaná.

Podle mého názoru nemusíte mít přečteného Starožitníka, abyste se mohli pustit do Restaurátora, který v podstatě na předchozí díl volně navazuje. Ani u mě tomu tak nebylo a opravdu se mi nestalo, že bych něco propásla či dokonce v knížce tápala (autor se ke své první knize – zejména na začátku knihy – hodně, ale opravdu hodně vracel).

Z počátku se mi děj zdál poněkud nezáživný, takový o ničem, později však nabral nečekaných obrátek. Po vraždě restaurátora Brucknera se teprve máte, milí čtenáři, na co těšit! Rozhodně si užijete spoustu dobrodružství, záhad a tajemna opředených životem a dílem významného španělského malíře Josepa Maria Serta.

Kromě zajímavé detektivní zápletky jsem ocenila i poměrně slušný náhled do umění. Možná, že jsem kvůli názvu knížky přeci jenom čekala něco více, ale restaurace památek nebyla stěžejním tématem Sánchezova románu, takže si v podstatě nemám na co stěžovat. 

Restaurátorovy postavy si samozřejmě také zaslouží pochvalu. Vysloveně jsem snad nenašla žádnou, která by mi překážela. Milostný vztah spisovatele Alonsa a jeho exmanželky Bety byl podle mého názoru skvělým zpestřením.

Restaurátor si pro své čtenáře připravil kromě zajímavého trojúhelníku – historie, umění, detektivka – i velmi originální formu tvořenou dvěmi dějovými linkami – současnou a historickou. Vkusným knížčiným doplňkem byly také Sertovy dopisy adresované jeho přátelům a nemluvě pak o místech, na které jsem se díky knížce podívala. Na místě by bylo vyzdvihnout i autorův styl psaní, který se mi velmi zamlouval.

Zaručuji vám originální zápletku, překvapivá rozuzlení, zajímavé postavy, napětí i lásku. Máte-li rádi trochu jiné detektivky, ve kterých nejde pouze o hektolitry krve a zdlouhavé psychologické vyšetřování, poohlédněte se po Restaurátorovi. A pro ty, kteří se už seznámili se Starožitníkem, rozhodně doporučuji i návštěvu u Restaurátora.

Hodnocení: 4/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum, jehož spolupráce si velmi vážím.

Zdroj obrázků: #,  # 

První případ sympatické islandské právničky Tóry

Autorka: Yrsa Sigurdardóttir

Překladatelka: Marta Bartošková

Žánr: krimi, detektivka

Nakladatel: Metafora

Rok vydání: 2014

Počet stran: 424

Vazba: vázaná

Anotace:

Na místě vraždy zůstalo tělo bez očí… Co skrývá třetí znamení?

V budově univerzitní katedry historie v Reykjavíku je nalezena zohavená mrtvola německého studenta Haralda. Má vypíchnuté oči a jeho tělo je označeno magickou runou. Bohatá rodina zavražděného najme bývalého kriminalistu Matthiase a islandskou právničku Tóru. Brzy vyjde najevo, že Harald založil spolek zájemců o čarodějnictví a vášnivě studoval islandské čarodějnické procesy. Sám měl na těle spoustu tetování, nechal si rozpůlit jazyk, aby vypadal jako hadí, a zajímal se o mučení, které možná kdysi vyzkoušel i v praxi…

I přesto, že knížky s tímto žánrem nejsou mým šálkem kávy, v případě Posledního rituálu jsem neodolala. Anotace prvního případu islandské právničky Tóry mě natolik zaujala a oslovila, že jsem nemohla jinak. Už samotné prostředí (i když je pravda, že v současnosti se se severskými detektivkami roztrhl pytel) a námět je více než zajímavý – číst o čarodějnických procesech na Islandu bylo pro mě něco nového, něco neotřelého, něco, co jsem si v žádném případě nemohla nechat ujít a musím říci, že autorka zpracovala z tématu čarodějnictví atraktivní detektivku.

www

Knížka začíná v okamžiku, kdy vedoucí katedry historie islandské univerzity nalezne v budově školy mrtvého studenta Haralda. Ani v nejmenším se však nejednalo o „běžnou“ vraždu. Vyšetřováním tohoto bizarního případu se chopí islandská právnička Tóra společně s německým právníkem Mathiasem – rodinným přítelem Haraldovy rodiny. Okolo Haraldovy smrti se vznáší mnoho otazníků a záhad. Jeho mrtvé tělo bez očí „okrášlené“ magickými runami přineslo mnohé a zavedlo Tóru na cestu po čarodějnictví.

www

Tento špičkově napsaný román, ve kterém se snoubí dobrý detektivní základ, zajímavý námět, sympatické postavy společně s tou nejpodivnější a nejneobvyklejší vraždou doporučuji všem milovníkům severských krimi a nemluvě pak těm, kteří si libují v tématu čarodějnictví a inkvizic. Yrsin Poslední rituál však doporučuji i těm, kteří tomuto žánru příliš neholdují. Někomu se může třeba zdát, že na severskou detektivku je jedna mrtvola dost málo, na můj vkus stačila až až. Daleko více jsem si pak užila to okolo. Ale o poctivou severskou krimi rozhodně nepřijdete – vše se sice motalo „jen“ kolem jedné vraždy, ale zkrášlovacích doplňků tam bylo habaděj – co byste řekli na oči zabalené v kůži, zaříkávadlo psané lidskou a krkavčí krví nebo lidské končetiny v krabici? Už ty vydloubnuté oči v samotné anotaci „potěší“ všechny příznivce tohoto žánru.

Teď už vím, proč jsou Tóřiny případy tak populární – a to nejenom ve světě, ale i u nás. V Posledním rituálu – prvním případu sympatické právničky Tóry – jsem našla vše, co jsem očekávala a na co jsem byla natěšená – od nekonvenční party vysokoškoláků a jejich tajného spolku přes Tóřin soukromý a pracovní život až ke Kladivu na čarodějnice. Haraldův případ byl pořádně zamotaný a komplikovaný a najít vraha opravdu nebyla žádná hračka. Od začátku až do konce jsem byla napnutá, jak to všechno nakonec dopadne. Ani v nejmenším nebyl Poslední rituál předvídatelný. A díky autorčině skvělému stylu psaní jsem si čtení opravdu užívala. 

www

Velkou výhodou pro mě bylo i to, že jsem dosud knížek z tohoto soudku moc nepřečetla, tudíž nějaké porovnávání s jinými autory nehrozí. Yrsin první příběh mě natolik oslovil, že jej hodnotím plným počtem hvězdiček a velmi ráda se poohlédnu po jejích dalších případech. Myslím si, že většina strašpytlů, mezi které se řadím i já, si mohou knížku bez obav přečíst. (Knížku prosáknutou krví od začátku až do konce rozhodně nečekejte!). Jednu mrtvolu a těch pár věcí okolo hravě překousnete. Téma čarodějnictví vám všechno vynahradí. Na to vemte jed!

Hodnocení: 5/5

Za poskytnutí   recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora, jehož spolupráce si velmi vážím.